palubní deník č.3 - Dušičky

Se mi to poprví nedopatřením smazalo, tak sem to celí napsal znova. Je to vo dost blbší než to předchozý. Přesto to zas tak špatný neni. Znáte to. Každej chce mit značkový tričko a na chudáky vjetnamce sere.

Je podzim. Druhýho. Venku chčije a lítaj blezky. Sou dušičky, nebo jak tomu ty zkurvený pámbíčkáři řikaj. Budu muset jít na krchof dát vjenec prastrejcoj na hrop ,jinak mě vesnický babky pomluvjej. Se mi kurva zrovna chce, v takovímdle zjebaným počasí. Neš jít ven, bych rači mrdal krávu. Jenše to nepude páč musim na krchof a páč kráva ráčila chcípnout. To sem nedávno neměl doma co k žrádlu. Sem se rozhod, že krávě ufiknu hnátu a udělám si vovar. Sem nechtěl přijít vo mlíko. Potřeboval sem aby nezhebla. Sem ji zaškrtil kejtu. Pak sem popat páčidlo a ze všech sil ji fláknul přes koleno. Aby tolik necejtila další bolest. Dřevjená narkóza. Todle ještě piča s problémama snesla. Kdyš sem ji ale začal kejtu řezat pilkou, tak mně dost silně kopla do kulí. Sem se tam půl hodiny válel. Pak sem se nasral a došel si na půdu pro brokovnici. Sem mylý krávě rosstřelil palici na tucty sraček, děfce. K večeři nebil vovar, ale paštika. Kurva, vejce mě bolej doteď. Sem se zakecal. No, tak sem popat rodinej starej vipelichanej  památeční smuteční vjenec, cibuly dybych měl hlad a starou komančskou pláštěnku na moc místech zalátanou duší z pneumatyky traktora. Je děsně seksy. Sem v ni chodil po vesnici a balil kundy. Jako bych se na ten zjebanej krchof nemoch viprdnout. Venku se smráká. A chčije. Vylejzám ven. Fouká mystrál. Todle senza slovo vo kterým ani pořádně nevim co znamená sem slišel v bezva vodrhovačce v rádyju. Se bojim, abi mi ten zkurvenej výtr nečórnul pláštěnku. Má pro mně citovou hodnotu. Sem ji vifasoval v milicích. Tenkrát sme ji dostali všichni a k ní tisícofku abi sme drželi huby. Si tady komanči chtěli vodpálit ňákou spešl bombu. Ňákou nukleózní, nebo co, a tydle pláštěnky nás maj vochránit přet těma sračkama co tady ta bomba po sobje nechala. Všichni sme na ně sraly. Dyš vodpálej v dole dynamyt, tak se taky hovno děje a žádný pláštěnky.  Ale pššš. Kurva budu muset jít přez les. Má takoví debilní ponurý méno. Umrlčí les. Se bojim. Duchů. Ty muj perlík nerozmlátí na sračky. Sem s tim perlikem jednou sejmul zombáka. Aspoň sem si to na pár minut mislel. Se alojz vožral a v noci se mi dobejval do baráku. Mislel si, že je to jeho chajda. Sem ho v tý tmně nepoznal a tak sem ho nedopatřením majznul perlikem po palici. Se složil. Mi to ale vodpustil. Si pak totiš hovno pamatoval co se stalo. Už sem v lese. Mam takovej blbej pocit, jako že na mně něco čumí. Sem tak prodojenej deštěm skrs pláštěnku, že bi mi každej sežeral to, že sem se pochcal. Sem našel krásnou mítinku.Sem se cestou vožral slivovicí z placatky dyš sem zapíjel lepší časi. Sem se rozhot, že tady přenocuju. Hrůza, todle mýsto.


Mně probudilo, jak sem slišel ňákýho zkurvisina šmajdat vokolo kebule. Sem se bál votevřit voči. Bůchví co to je. Sem nachmatal poslepu parabolu po prastrejcoj fricoj. Von bil v eses. Kurva, to byl hrdina! Nikdy ho nechitili. Dycky nám říkával: "idyjotyše untrmenšn". Hovno vim, co to znamená, ale určitě je to něco děsně hezkýho. Sem vokolo sebe začal naslepo střílet. Vozvalo se psí zakňučení. Votevřu voči. Sem sejmul ňákýho prašivýho čokla. Ještě žije. Bilo mi ho líto tagle nechat. Sem mu jemě dupnul na krk a tak ho zardousil. Pes má dobrý maso. Brzi sem došel na krchof. Pjekně tísnivý místo. Tady rozhodně nechci skončit. Sem se dohot s alojzem, abi mě dybych zhebnul první šoupnul do vobecního náhonu. Sem našel prasterjcůf hrop. Sem z něj schrnul lystí. Bila to pjekně debylní tůra. Se to musí zmněnit. Vokolo jel zrovna alojz trabantem. Si vese z mněsta na střeše novou židly. Celkem nóbl štokrle. Sem po trabanoj hodil menší balvan. Abi si mně alojz všimnul. Sem se mu trefil do svjetla. Kurva no a co? I bez něj se dá řídit, ne? Alojz viles. Sem mu sdělil svůj plán. Tagle by si to fric určitě taky přál.

Jedem vesnicí. Kurva, to je prdel! Babka nováková letí k zemi chcíplá asy z leknutí jen co nás vidí. Zmerčil nás hugo. Se mu podlomili z toho šoku hnáty. Pak ale spuztil salvu sakramentů a sprostejch nadávek.  Za trabantem jede farář Franta na bycyklu a řve ňáký ty církevní zvjerstva a ježtě za náma bježej vječně řvoucí haranti. Sme prastrejce frice tak jak bil, ztrouchnivjelej a v eses uniformně, posadily na tu alojzovu novou nóbl židli a vezly na kapotě. Alojz nechtěl vzit do káry smuteční vjenec. Že prej pelychá a že to  přinese neštěstí. Tak sme ho fricoj dali na lepku. Vipadal jak římskej císař! Sme vedle hnojiště a kůlny uďály díru. Sme do ní hodily frice a zasipaly votpatkama. Zasalutovali sme a šli si po svejch. To abiste vjeděli kam máte dávad válečnejm hrdinům na hroby kytičky.

---