Oheň-voda-vzduch

dotýkej se, má milovaná

má toužená múzo křehkosti

dotýkej se mé duše svým úsměvem

a nesmutni...

ať je tvůj smutek kratší

kratší, než úlomek věčnosti tak nepatrný

že by se vešel

za stříbrný nehet

měsíce.

jsem vítr,

na jehož křídlech můžeš vzlétnout...

ponesu tě

jsem pohár toužení

po tobě

smíš ze mě pít do poslední krůpěje rosy,

co na rtech milenců se rodí

a znovu mě naplní

až po okraj.

přál bych si být

jezerem,

jehož vody zčeří

tvá nahota..

pak objal bych tě v náručí své průzračnosti

a zulíbal

tě tisícem svých vln.

a až vítr se unaví, má milá...

až přinese ti vůni

vzdálených měst,

cizích žen,

vzácného ovoce,

pak přijmi mě v sobě..

nadechni se a nech mě splývat

s ohněm své bytosti..

ať roztančí se plameny a plamínky

ať zahřejí

ať spalují

ať na vlnách jezera rozhodí

perlovou síť

milionu zářících světýlek...