Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dopis Anežce

21. 04. 2007
5
14
2430
Autor
Adhil

Dopis inspirovaný jednou fotografií a písní Agni od Petra Linharta.

v Litovli dne 20. dubna 2007

Neznámá Anežko,

 je tomu asi měsíc, co se mi dostala do rukou Vaše fotografie a nyní jsem se odhodlal Vám napsat. Možná jste tímto úvodem trochu překvapená, ostatně těžko mě můžete znát. Já mám ale pocit, jako bych Vás znal celý život, jako bych s Vámi žil odmalička. Teď už nejspíše nejste pouze překvapená, ale i vyděšená, já si ovšem nemohu pomoci.

Anežko, asi Vás miluji. Prosím, neodhazujte po takové drzosti můj dopis, byť je to to jediné, co si nyní zasloužím. Já ale opravdu nemohu jinak, dokonce i teď mi leží Vaše fotografie na stole a já od ní nemohu odtrhnout oči. Sedíte pod rozkvetlým stromem, zřejmě třesní, a rukou si přidržujete neposlušný slamák, druhou rukou si tisknete otevřenou knihu k hrudi. Ach, Anežko, už při pouhém spojení běloby padajících lístků s vaší alabastrovou pletí získávám dojem, že nekoukám na lidskou bytost, ale na anděla, který sestoupil mezi smrtelné. Pohled, kterým koukáte do fotoaparátu (Skutečně je to co mám před sebou fotka? Není to ztracené dílo dávných milenců múz? Opravdu může existovat taková nádhera ve světě odsouzeném k zániku?) krutě a zároveň útěšně tiskne mé srdce. Odpusťte mi, hovořit o kráse Vašich očí je ode mne odpornou svatokrádeží.

Tento výjev se mi nemohl dostat do rukou náhodou, spíše jde o krutou hru osudu, nelítostného hráče. Proč, proč? Tato otázka se mi stále vrací. Jak převracím tuto fotografii, tuto zapomenutou stranu Bible, stále dokola čtu písmo které jste zanechala na jejím rubu. Má ještě můj život smysl, když vím, že mi neodepíšete? Jsem červ, jsem nikdo proti Vám, já vím. Anežko, dříve bych nevěřil, že k Vám tento dopis kdy doputuje, teď už ale nemám nic než víru v zázraky, neboť zázrak je to poslední co mě může zachránit. Představuji si, jak rozlepuji obálku a čtu dopis od Vás psaný stejně něžným písmem, jaké se skví na oné proklatě požehnané fotografii. Stejným písmem, jaké tu přede hlásá – Agnes Heine, Littau Stadt – 27. Oktober 1895 A.D.

 

S nejhlubší úctou Váš

Petr


14 názorů

Slávek
06. 02. 2010
Dát tip
Dobré, žes to sem dal. Líbilo se mi. Buď zdáv a vytrvalý.

Půjdu proti proudu a řeknu, že mně se to naopak moc líbí... a ostatním doporučuji přečíst si prolog, zjistit si, o co jde - a trochu se nad tím zamyslet... pak to totiž dává úplně jiné rozměry než jen dojem sentimentálního dopisu nějakého úchyla... Téma dopisu putujícího časem mezi dvěma lidmi z jiných časových rovin nebo láska k dámě ze starého obrazu spojená s představou ideálního protějšku, to není nic nového. Ale tohle minidílko se mi zdá povedenou (místy i úsměvnou) variací:-) t*

Adhil
08. 10. 2009
Dát tip
Ech, tak to třeba psal blázen. Nekrofilie je špatné slovo.

Adhil
08. 10. 2009
Dát tip
Pointa je v něčem trochu jiném - viz datum dopisu a fotografie.

Kačírek
15. 11. 2007
Dát tip
šťastná ta, která má takové ctitele :)

Bardhans
27. 08. 2007
Dát tip
Také máš pocit,že držíš v náruči myšlenky někoho,který je hodně daleko a předtím jsi jej vůbec neznal?A náhle je ti úplně blízký?Tak to znám moc dobře.Dost těžko se s tím vyrovnávám.

krásný*

neviem, neviem, čo by som spravil na Anežkinom mieste.

Celebrian
17. 05. 2007
Dát tip
něžný, něco s mi na tom líbí, asi to, že mi to hodně připomíná dopisy, které dostávala moje babička, když byla mladá...nedávno mi je dala přečíst a já, jako bych se ocitla v jiném světě

KILL11
22. 04. 2007
Dát tip
na první odstavec bych odepsala, na ten zbytek bych si to už rozmyslela.Ten první je totiž dobrý.Kdybys ho nechal, ten zbytek celý smazal a dodělal ho v naivní formě pisatele, dala bych ti TIP.Ale takhle musím říct, že je to hrozné.Aspoň tak to vidím já.Měj se.

s úctou svůj hrbol jediný

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru