Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 466 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Políbená múza
datum / id05.05.2007 / 243993Vytisknout |
autorMorriconeTheGod
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno1989x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůKlub píšících, kteří stojí o kritiku,
Políbená múza

Políbená múza

 

     Ležel jsem v posteli a díval se na prázdný strop. V moji hlavě se tlačily nesmyslné myšlenky. S tím se musí něco udělat! Nesnáším ten pocit, kterému se říká mít hlavu jako škopek. Chvíli jsem chytal jednu myšlenku po druhé a hledal takovou, která by za něco stála. Po několika minutách mě pátrání omrzelo a zklamání z neúspěchu mě začalo dopalovat. To nejlepší co jsem v tom klubku hovadin nalezl bylo: „Měl bych vymalovat strop.“

    K čertu! Hodinu člověk sedí u klávesnice a kouše si nehty jako by pod nimi nebyla špína, ale náměty na romány. Raděj jsem to vzdal a šel si lehnout. Když mám takhle mizernou náladu je nejlepší to zaspat.

     Kdybych tak jenom nespal celý den v práci. To bych teď určitě nemusel počítat mouchy a mohlo se mi něco zajímavého zdát. Někdy jsou sny lepší, než nudná realita. Člověk je ve světě kde se pořád něco napínavého děje. Co na tom, že není tak úplně skutečný. A co je vlastně skutečnost?

     Nořil jsem se do takových chorých úvah a rýpal se v nich jako zedník v maltě. Nebo možná zahradník v hnoji? Jo to je lepší. Už jsem se chystal okopávat další záhonek, když najednou jsem si všiml zatraceně pěkné ženské přímo před sebou! Taková věc i zarytého( všimněte si té slovní hříčky) ano i v hnoji zarytého zahradníka dokáže vytrhnout od práce. Zahodil jsem lopatu, nebo čím jsem se to vrtal v hnoji a začal se soustředit na něco podstatně rozkošnějšího.

     Tak pěknou blondýnu jsem neviděl už hodně dlouho. Sladké křivky. Dlouhé plavé vlasy splývající na záda a ramena. Nohy! Štíhle a pevné jako sloupy z alabastru čnící snad až do nebes. Andělská tvářička. A potěš oko! Jediné co měla na sobě, byl podivný, bledě modrý, zřejmě hedvábný, šátek ovázaný kolem těla. Moc toho nezakrýval a hlavně byl celkem půvabně průsvitný.

    „Ahoj.“ Řekl jsem a mrknul na ni. Taky na mě mrkla, ale neřekla nic. Je němá? Pomyslel jsem si. A co tady vůbec dělá? Copak jsem nezamkl dveře? No co! Vyhazovat ji rozhodně nebudu.

     Přivinula se k posteli a sklonila se nade mnou. Závoj jejich zlatých vlasu se mi spustil před obličejem jako opona. Asi už jsem tušil co bude dál. Co taky jiného může múza udělat, než vás políbit. Na to jsem čekal velice dlouho, taky jsem nehodlal jí to nechat odfláknout. Trochu mě naštvala mrška, tak dlouho se neukázat. Nehty už jsem měl kvůli tomu ohlodané málem do krve. Řekl jsem si, že jí to tak hladce neprojde.

     Naklonila se pomalu blíž a já pochopil, že chce vše odbýt polibkem na čelo. Tak to ne, kotě!

     Jemně jsem ji chytil za temeno hlavy a nasměroval její rty ke svým. Setkali se! Bylo to jako výbuch a já doufal, že nikdy neskončí. Že ten požár nevyhasne. Chtěl jsem víc. Objal jsem její štíhlé tělo a opatrně ji stáhl k sobě do postele. Někdo zhasnul světlo. Milovali jsme se celou noc. Nikdy jsem nezažil takovou krásu. Cítil jsem se jako znovuzrozený. Jako když po úmorné cestě pouští skočíš do průzračné, ledové vody. Nevíš jestli ještě žiješ, nebo jsi v nebi, v jiném světě. V tom krásném snu, který je tak živý a intenzivní jako bolest. Tisíc nožů, které způsobují neskutečnou rozkoš a každý z nich je pronikavou myšlenkou, jež se zabodne hluboko do mysli, hluboko do srdce.

     Když jsem se ráno probudil, děkoval jsem Bohu, že je moje múza stále tam. Neutekla, nezmizela jako to múzy dělají. A má mysl! Byla jako horské jezero. Takové jako na fotografiích z velehor v Asii, kde se svět odráží jako na přesném obraze, jako v zrcadle. Taková bylo mé nitro. Dokonale čisté a každá myšlenka byla velkolepou a měla kontury tak jasné jako ostří japonského meče.

     Toužil jsem vstát a jít psát a skládat. Bylo toho tolik co jsem chtěl říct. Ale když jsem se zvedal, zarazil jsem se. Podíval jsem se na svou spící múzu a zase si lehl. Pohladil jsem ji ve vlasech a objal. Teď jsou tu důležitější věci - než mé psaní!

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

09.06.2007 22:54:05dát kritice tiptěša
a ono ji to nemá? to by pak byla celá povídka úplně k hovnu, ne?;D a jestli ji tam objevil neptrebujem tak ji snad vidíš i ty?
09.06.2007 22:51:11dát kritice tipMorriconeTheGod
Počkat počkat o myšlence mluvil nepotrebujem, já nikdy netvrdil, že tam nějaká je :-D akorát mě nenapadlo jak to jinak zakončít, když mi poradíš tak to klidně předělám
09.06.2007 22:48:31dát kritice tiptěša
Pěkně napasaný, slovní hříčka hezká:), ale nějak jsem se nepotkal s myšlenkou - jsou důležitější věci než psaní/múza? je důležitější múza sama než výsledný dílo? Nebo to je o něčem jinym a múza je jenom herečka zosobňující někoho jiného?
24.05.2007 17:11:00dát kritice tipnepotrebujem
a nakoniec sa tam zjavila i myšlienka! skvele *
23.05.2007 16:03:03dát kritice tipMorriconeTheGod
Asi s tím koncem fakt něco udělám. Je na něj hodně stížností.
23.05.2007 15:56:34dát kritice tipMorriconeTheGod
Asi s tím koncem fakt něco udělám. Je na něj hodně stížností.
23.05.2007 13:38:02dát kritice tipFunThomas
no - fajn... až na ten konec... (možná by ten druhý byl lepší :-) )
*
05.05.2007 19:15:30dát kritice tipMorriconeTheGod
Dokončení: ...Když se vzbudila, zjistila, že si mě s někým spletla. Dala mi Facku a odešla.
Je to tak lepší? :-D
05.05.2007 19:09:52dát kritice tipMaereena
Dokonalý příklad ryze chlapské povídky:). Velmi zajímavá byla část se zahradníkem rýpajícím se v hnoji, ale nakonec byla celá povídka se zajímavým nápadem velmi pěkně napsaná. Možná bych jen, na žádost samotného autora o krutou kritiku:), uronila slzu nad uťatým, nebo, jak to lépe napsat, nedostatečně rozvitým koncem. Jinak velmi velmi zdařilé.
05.05.2007 15:45:13dát kritice tipNedochůdče
No, čekala jsem trochu originálnější konec, ale i tak dobrý*


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor