Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hromosvod počitků v Praze

06. 05. 2007
6
16
1946
Autor
atjoV

Když jsem se procházel Prahou, tak se mi hrnuly do hlavy obrazy popsané níže. Když jsem je všechny správně zkombinoval, vydoloval jsem z textu i pointu.

hlava na hlavě se v rytmu dunících kolejí vlní jako listí ve větru

Z dekoltů se mi sypou lístky růží přímo do očí

z metra mě vyplaví povodeň senzitivity

na jejíž vlně se nesu dlouho, neb zhluboka jsem se nalokal

z chladného podzemí vznáším se průduchem k nebi a zakopávám o prázdný kelímek v slepcově ruce

 

padám na zem do bláta z vajglů, moči a zkapalnělého zklamání

hluboké dekolty ukazují zvrácenou tvář ženské povahy

svědek Jehovův stojí u stěny a na zemi se prochází holub

holub vyvažuje nemotornou chůzi kýváním hlavy- vypadá legračně

svědek Jehovův si trhliny v životě záplatuje vírou – vypadá smutně

moje plíce jsou katalyzátor výfukových plynů

stará paní sedí naproti mě s pejskem na kolenou

nejsou spojeni vodítkem, ale lanem upleteným z lásky a osamění

lanem, kterého se paní chytá když ji poloprázdná manželská postel táhne do hlubin

Z trosek mojí radosti mě vytáhne až čas – věčný to restaurátor zklamaných duší

 

mosazné potůčky tečou skrz zlaté kování

mám v tulipánovém záhonu lístek na stání

s výhledem na střechu národního muzea

po pravé i levé ruce šňůry aut jako perliček,

které jsou náhrdelníkem václavského náměstí

pod nosem mě lechtají blizny tulipánů obalené hlínou

v pasáži Lucerna

sedám si na schody pod chcíplým koněm

usmívá se na mě a laškovně vyplazuje jazyk

malé dítě skotačí s pejskem a oba jsou si vzájemně hračkou

světlý chodník je řeka ve které se odráží plápolavé slunce

 

Sám sebe si představuji jako hromosvod,

kterým se uzemňují blesky vjemů z nebe světa do mého vědomí

síle blesku se neubráním, charakter blesku nezměním, směřování blesku neovlivním

ale moje vědomí si s už uzemněným bleskem může hrát

jako malé dítě s káčou –

když budu vzpomínku mrskat bičem tak se bude točit

když přestanu, tak spadne jako bez života

když ji uložím do skříně, tak ji pokryje prach a nebude mne rušit při vážné práci

když ji vytáhnu a budu se s ní mazlit, tak mi přinese radost

Auta budou v Praze vždy, ale já posoudím, jestli jsou zdrojem zalykavého puchu

nebo perličkami na šíji Václaváku

Přidej se ke mně

Neodstraním krutá fakta, ale pomůžu Ti je snést

procházka růžovým sadem je utopie – stromy nikdy nebudou sami od sebe růžové

ale nabízím Ti sklíčko, kterými je uvidíš tak jak chceš

16 názorů

seiia
16. 05. 2007
Dát tip
teda to je úžasné! strašně krásné zakončení, úplně jsem zalapala po vzduchu. líbí se mi tvoje asociace a návaznost myšlenek. líbí se mi to :)

Santi€
13. 05. 2007
Dát tip
Přidám a přijímám sklíčko, Vojti... Moc pěkná, moc dlouhá, abych vypíchla všechny momenty, co zaujaly...tipuji a šup do oblíbených:*)

Oldjerry
10. 05. 2007
Dát tip
Vojto - vracím se :, stojí to za to ... některé jednotlivé obrazy stojí za to, aby to člověk přečetl nejen celé, ale několikrát. Jako celek to trpí tou komplexností - jeden obraz překrývá druhý a tím, žes toho chtěl říci hodně, jsi způsobil, že si člověk pamatuje ty výjimečné obrazy (jeden za všechny, ale ten je boží : dítě si hraje s pejskem a oba jsou si vzájemně hračkou : TO NEMÁ CHYBU a klidně by to mohlo existovat samostatně, bez celého zbytku té dlouhé básně). a nakonec v předposledním řádku máš pravopisnou chybičku....stromy samy

atjoV
09. 05. 2007
Dát tip
k necemu se Vam priznam, tuhle basnicku jsem tvoril pod vlivem Halase - jedny z jeho poslednich basnicek - Osudy - je to hrozne strucny styl, ktery je obtezkan obsahem. ale priznam se, jako amater jsem rozumel jedne strofe z deseti. zbytek mi vylozila az profesorka. Cim mene bylo vse ilustrovano, tim mene jsem tomu rozumel.(treba by jste vy tomu rozumeli lepe, ale me to dalo hrozne malo.) Dejme tomu, ze tahle basnicka je reakce, jedna se o procitenou prochazku prahou s pointou, kterou lze sndno vycist. Rekl bych, ze s poezii je to jako se zakusky - nekdy mate proste chut na cokoladovy dort, jindy na vanilkovou zmrzku a nekdy obe dohromady. A nekdo je diabetik. Takze kdo ma naladu si moje ukecane natahle verse cist, at si je precte a kdo touzi po strucnosti at momentalne zavita jinam a vrati se, az bude v jine nalade. Jinak jsem rad, ze se Vam basnicka libi, protoze se da rici, ze pisu kvuli Vam, abych Vam prinesl aspon drobek radosti, do supliku by se mi psalo tezce.

avox
09. 05. 2007
Dát tip
je to upovídané, ale upřímně a viděno vnímavýma očima. Moc se mi líbí */

nonamebeast
08. 05. 2007
Dát tip
je to hodně dlouhé a o spoustě slov,ale moc se mi to líbí...vyvolalo to asi ty představy,co mělo a vůbec tip-) ale nabízím Ti sklíčko, kterými je uvidíš tak jak chceš :-)

Oldjerry
07. 05. 2007
Dát tip
Je to sakra dobrý, ač : viz černá nimrodka - ukecaný, umění je spíše v tom vyjádřit maximum co nejúsporněji a ponechat čtenáři prostor pro vlastní kooperaci s autorem. Obsah je ovšem hutný bez ohledu na způsob zpracování....

martinez
07. 05. 2007
Dát tip
domi - a co takhle si kliknout na přečíst později? ;o) je to ukecaný ale líbí se mi to :o)

atjoV
06. 05. 2007
Dát tip
ano počitky jsou vjemy. třeba v oku jsou světločivné buňky, to je stejný kořen. Je to něco jako počít vjem:) autor nikoho pacifikovat nebude, protoze je rad, ze se aspon nekdo priucil novemu slovicku:)

domin.go
06. 05. 2007
Dát tip
kdyžtak mi avi ať na to enzapomenu...

domin.go
06. 05. 2007
Dát tip
vrátím se...vypadá to dobře.))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru