Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČtení v Litoměřicích 23.5.2007
25. 05. 2007
0
8
1997
Autor
Jerry_Shit
Před samotným čtením jsem podnikl s mou rodinkou výšlap na Radobýl, abych si nejdříve trochu provětral hlavu, avšak jak se později ukázalo, nedostatečně.
Každopádně jsme si dali sraz s Járou Balvínem (organizátorem čtení a zároveň vydavatelem presentovaných knih Kalné vody, Skryté vrstvy a komixového časopisu Sorrel) ve čtvrt na pět na vlakovém nádraží Litoměřice město. Po odjezdu mé drahé polovičky se synáčkem domů do Ústí jsme s Járou nejdříve poseděli v Budvarce, kde nás našel také Mnoháček Zgublačenko, též autor zastupující knihu Kalné vody. V šest hodin jsme se vypravili na náměstí do Knihovny K.HMáchy, kde nás mile přivítali paní knihovnice v čele s panem ředitelem.
Do půl hodinky se sál pěkně zaplnil nejen autory, ale i diváky, což nás fakt potěšilo. Něco po půl sedmé Jára zahájil večer pozváním na podium Mnoháčka Zgublačenka a jeho spolupracovnice z místního dětského ústavu. Zarecitovali společně několik Mnoháčkových básní a na závěr i pěkně s doprovodem CD přehrávače zazpívali. Potom následovaly písničky harmonikáře Františka Jindřiška, nejstaršího zástupce knihy Kalné vody. Po hudební vložce se postupně představovali další autoři, jak ze Skrytých vrstev, tak z Kalných vod a do toho navíc přišla dvojice autorů komixového časopisu Sorrel: Dan Černý a Dan Binko. Nejenže pohovořili o svém díle, ale také přispěli svou hudební troškou do mlýna, když zazpívali za doprovodu kytary píseň o vietnamských obchodnících a jejich pochybných výrobcích. Zejména Dan Binko vynikl nejen samotných textem, ale i interpretací onoho obchodníka, připomínající svým cizojazyčným přízvukem přednes Pepy Nose. Zlatým hřebem večera bylo hudební vystoupení Nargyho a jeho kamaráda Milana Doudy, kteří si dotáhli dokonce vlastní aparaturu s notebookem, akustickou a basovou kytaru a zavpomínali na staré časy, kdy spolu hrávali ve své mnohonázvové kapelce a přikořenili to ještě historkami z jejich vystupování. K mému velikému překvapení jsem zjistil, že jejich písně se staly celkem populárními díky převzetí jinými, dnes ještě hrajícími kapelami (např. song Veverka se objevil na albu Měchožilovy písně lásky skupiny Pod Černý Vrch, Frančesko zase na albu Poslední svět teplické punkové legendy Šanov I.) o čemž ani samotní autoři nevěděli (do té chvíle, než jsem jim to prozradil - byli tím sami dost překvapeni). A úplný závěr patřil opět Danovi a Danovi, kteří se presentovali ještě svým filmařským uměním - párminutovým snímkem Pivo - rovněž velice zdařilým.
Po rozloučení s panem ředitelem a ostatními zúčastněnými jsme společně vyrazili do zahradní restaurace U draka, kde jsme prodiskutovali mnoho věcí u piva Z*a*o*r*m*n a před jedenáctou jsme se s Járou a Danem Binkem rozloučili s pozůstalými umělci a pospíchali na poslední autobus do Ústí. Nechci moc podrobně rozmazávat, proč jsem onu noc nedorazil ani do práce na směnu ani domů, faktem je, že jsme s Járou oslavovali návrat až do dopoledních hodin a matně si vzpomínám, že jsme ještě navštívili jednu profesorku na Pedagogické fakultě UJEPu, která nám pěkně zahrála na klavír.
Každopádně jsme si dali sraz s Járou Balvínem (organizátorem čtení a zároveň vydavatelem presentovaných knih Kalné vody, Skryté vrstvy a komixového časopisu Sorrel) ve čtvrt na pět na vlakovém nádraží Litoměřice město. Po odjezdu mé drahé polovičky se synáčkem domů do Ústí jsme s Járou nejdříve poseděli v Budvarce, kde nás našel také Mnoháček Zgublačenko, též autor zastupující knihu Kalné vody. V šest hodin jsme se vypravili na náměstí do Knihovny K.HMáchy, kde nás mile přivítali paní knihovnice v čele s panem ředitelem.
Do půl hodinky se sál pěkně zaplnil nejen autory, ale i diváky, což nás fakt potěšilo. Něco po půl sedmé Jára zahájil večer pozváním na podium Mnoháčka Zgublačenka a jeho spolupracovnice z místního dětského ústavu. Zarecitovali společně několik Mnoháčkových básní a na závěr i pěkně s doprovodem CD přehrávače zazpívali. Potom následovaly písničky harmonikáře Františka Jindřiška, nejstaršího zástupce knihy Kalné vody. Po hudební vložce se postupně představovali další autoři, jak ze Skrytých vrstev, tak z Kalných vod a do toho navíc přišla dvojice autorů komixového časopisu Sorrel: Dan Černý a Dan Binko. Nejenže pohovořili o svém díle, ale také přispěli svou hudební troškou do mlýna, když zazpívali za doprovodu kytary píseň o vietnamských obchodnících a jejich pochybných výrobcích. Zejména Dan Binko vynikl nejen samotných textem, ale i interpretací onoho obchodníka, připomínající svým cizojazyčným přízvukem přednes Pepy Nose. Zlatým hřebem večera bylo hudební vystoupení Nargyho a jeho kamaráda Milana Doudy, kteří si dotáhli dokonce vlastní aparaturu s notebookem, akustickou a basovou kytaru a zavpomínali na staré časy, kdy spolu hrávali ve své mnohonázvové kapelce a přikořenili to ještě historkami z jejich vystupování. K mému velikému překvapení jsem zjistil, že jejich písně se staly celkem populárními díky převzetí jinými, dnes ještě hrajícími kapelami (např. song Veverka se objevil na albu Měchožilovy písně lásky skupiny Pod Černý Vrch, Frančesko zase na albu Poslední svět teplické punkové legendy Šanov I.) o čemž ani samotní autoři nevěděli (do té chvíle, než jsem jim to prozradil - byli tím sami dost překvapeni). A úplný závěr patřil opět Danovi a Danovi, kteří se presentovali ještě svým filmařským uměním - párminutovým snímkem Pivo - rovněž velice zdařilým.
Po rozloučení s panem ředitelem a ostatními zúčastněnými jsme společně vyrazili do zahradní restaurace U draka, kde jsme prodiskutovali mnoho věcí u piva Z*a*o*r*m*n a před jedenáctou jsme se s Járou a Danem Binkem rozloučili s pozůstalými umělci a pospíchali na poslední autobus do Ústí. Nechci moc podrobně rozmazávat, proč jsem onu noc nedorazil ani do práce na směnu ani domů, faktem je, že jsme s Járou oslavovali návrat až do dopoledních hodin a matně si vzpomínám, že jsme ještě navštívili jednu profesorku na Pedagogické fakultě UJEPu, která nám pěkně zahrála na klavír.
8 názorů
Jerry_Shit
06. 06. 2007Jerry_Shit
26. 05. 2007
Jasně... byla tady i upoutávka, že to čtení bude? Na to jsem se původně chtěla zeptat, ale pak zvítězila ženská jedovatost... promiň, jen legrácka :-))