Za noci

Dneska jsem vyhlížel čas, kdy se můžeš dívat na slunce Toužím po sto západech a východech v odlehlých dálkách světa sedím obklopen zdmi a vrhám stín na sny, které si splním sedím obklopen zdmi a vrhám stín… Vždycky jsem myslel, že sám se nedá přežít dnes už jinak trhám kvítí jinak přičichávám k vlasům jinak si povídám o plachtění nocí pod měsícem samota není strašná nebo zlá v květnovém setmění rozhodl jsem se méně povídat Ano -ohlušující výbuchy smíchu podlévané pivem extáze a otupění, výlevy a smíry to k tomu patří rozhodl jsem se víc naslouchat v lesích beze stesku, v tichu šerozpytu v pohybech zpomalených do zastavení rozhodl jsem se neptat se neptat se nahlas, jen bezezvučně jako bych dávno věděl a přesto stále překvapen stojím u klíčové dírky příběhů, co se nepovídají, co se zapomněly, co se nechtějí nechat vyprávět rozhodl jsem se sesbírávat odpovědi nastřádané z mých osamělých, tragických, romantických večerů Někdy si ležím na posteli, vysílen a pozoruji světlo pouličních lamp stejně rozprostřené na stropě stejně jako já v mých myšlenkách sem tam rukou reflektorů aut naznačí svoje křivky a pobídne do rozpravy o neměnnosti monotónních vzpomínek tak rád hledávám přede mnou schované a schovávám nalezené. Je to moje slabost? Pošetilci! Já zkusil, jak chutná víno, když se necháte hladit melodií Já znám temný kráter odkrytého podbříšku měsíce Já viděl tisíce jemných střípků sebe v odrazu zrcadel Já….. Já vím…. Píšu teď, abys nemohla odpovědět. Právě jsem zahledl ten kráter v podbříšku měsíce, za zvuku tichého sténání noci – paprsky protnuté do tmy šeptaly chceme a já jim uhnul pohledem.

---