Poutník

Poutník

 

Mnohokrát býval poutníkem

kartářkám věštil z ruky

když nebe zrudlo

a táhly mraky

svítil si svící na cestě světem

 

V básních prý hledal svoje smutky

ráno se probouzel uprostřed polí

se šátkem přes oči

s vyschlou holí

pod listím javorů, bez pohnutky

 

Tak všichni lidé klopili zrak

před tím, co pravdu znal

skutečnou pravdu

na nebi blankytném lidskou hanbu

když táhly mraky

pěl mrtvý pták

 

Odlesky nocí, kdy blíž jí býval

svitky a poháry nejčistší lásky

prý jenom v legendách zůstanou nářky

v hlubiny ticha když odešla

zpíval

 

Znavenou postavu obzoru blíž

i jeho tajemství, kletbu a cíl

lidé už nevědí, že tady žil

pod listím javorů

stloukl jí kříž

 

Putoval světem a hádal z ruky

věděl, že marnost je hledat ráj

v zenitu obzoru našel svůj kraj

promlouval s větrem

a uspával ptáky

 

Navečer v červenci stloukl si kříž

z dvou větví javoru

skřivánků hlásky

pěly mu, šeptaly obilné klásky

pod nebe s beránky

lehl si níž

 

věděl, že marnost je hledat ráj

však

za trochu lásky –

…

..

.

---