Jako když tiskne

Společnost blahobytu je tvoje i moje,

má falešné proroky, oddané vozihnoje,

svá tajemství, tabu, svoje rituály,

své bastardy i intelektuály,

své galejníky, k smrti ukované

v šílené bouři, která z pekel vane.

Své sprintery, co v pravém okamžiku

přeběhli zleva vpravo bez ostychu.

Své fízly, děvky na chodníku

a plejádu dalších příživníků.

Své kramáře, lidi dvojí tváře,

trapné celebrity bez svatozáře.

Vrahy a oběti prokletých ústrků.

Dlužníky, co se sápou po krku

svých věřitelů, s dýkou místo díků.

Své hrobaříky, hovnivály u šuplíků.

Své čaroděje, kteří kouzlí v skrytu,

jak snadno složit ze lží maturitu.

To naší společnosti sluší tento popis,

každý z nás píše její chorobopis.