Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dny, kdy je za okny ošklivo, jsou plné myšlenek a čajových sušenek

17. 06. 2007
9
17
3720
Autor
Anyz

je to jen pár myšlenek a obrazů

Vlastně není vůbec špatné vstát si jednou za čas do šedivého rána, kdy by si slunce muselo dát opravdu velkou práci, aby se prodralo skrz mraky a pár bláznů ho mohlo pozdravit. Ale jednou za čas je to zkrátka dobře. I když se už dopředu dá čekat, že v jednu chvíli se objeví takový ten nevysvětlitelný smutek a stesk snad po všem. Po lidech, kteří zmizeli, kdo ví kam. Po chvílích, kterým už vypršela spotřební lhůta. A zase mě bude napadat, zda se počasí opravdu mění podle mé nálady, nebo si to nalhávám a nálada se přizpůsobuje počasí. Což se zdá bohužel daleko pravděpodobnější. A tak všechny mé iluze o alespoň malinko kouzelném světě mohou složit krovky a prospat celý ten promoklý den.

 

Budu si častěji chodit sedat do zahrad, když začíná jemně pršet. Lidé odejdou, lavičky zůstanou opuštěné a vy můžete v tichu sedět a číst si.

Knížky s namoklými listy mají totiž daleko větší kouzlo. Zvlní se a najednou tak jinak šustí a voní.

A až déšť zesílí, můžete se jít schovat někam do průchodu, nebo pěkné kavárny. Dát si horký čaj, ve kterém se tak dobře máčí karamelové sušenky a koukat skrz výlohu na kapky skákající po chodníku.

 

Rozpouštíš se mi mezi prsty

jako zrnka cukru promoklá jarním deštěm,

mám o tebe strach,

ztrácíš se

a dlaně, které už jsem měla na dosah

jsou hluboko v kapsách tvého černého kabátu

 

Jeli jsme vlakem. Návrat z výletu, dalo by se říct. Nazvala bych to ale spíš dalším z mnoha útěků. Ráda utíkám. Možná ne ráda, ale často. Odešel si, snad pro kávu do jídelního vozu, nebo jen tak bloudit mezi vagóny, abys protáhl ztuhlé nohy a ke mně si opět přisedl můj strach a myšlenky. Jako by mi před očima začal běhat zrychlený film a hudba znějící mi v uších se rozhodla překreslit mi celý svět. A najednou jsem měla pocit, že jedu proti směru vlaku, nebo že jsem zůstala stát a vlak mnou projíždí dál a dál. Potom pád. Propadla jsem podlahou našeho červeného kupé a ocitla se uprostřed louky blízko trati. A stále upřeně hleděla na vlak, který jel a nikde nekončil. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči ani se zvednout a odejít.


 


 

 

až příliš pečlivě lepím si svůj život do diáře


17 názorů

Anyz
28. 07. 2007
Dát tip
děkuji

Anyz
24. 07. 2007
Dát tip
myslim ze urcite ma mila:)

wooxy
23. 07. 2007
Dát tip
až příliš pečlivě lepím si svůj život do diáře ... rozumím (myslím) :)

Anyz
14. 07. 2007
Dát tip
dekuji

krásně poetický...***

Anyz
13. 07. 2007
Dát tip
no to me tesi:o)

Fenix
13. 07. 2007
Dát tip
... tenhle druh psaní je mi hodně blízký !!

Anyz
11. 07. 2007
Dát tip
dekuji vam slecno

pepička15
11. 07. 2007
Dát tip
fnuk... je to nadherny... a libi se mi ty prechody od prozy do poezie... *

Anyz
07. 07. 2007
Dát tip
Ó Ó Ó dekuji pekne

Ó
07. 07. 2007
Dát tip
...je to pěkné čtení...sice jsem si přečetl zatím jenom ty tři poslední...ale myslím si, že není troufalé již teď říct...paráda...

Anyz
05. 07. 2007
Dát tip
dekuji ti muj malicky:o) moc a moc

Jakubisko
02. 07. 2007
Dát tip
Wow......prostě jen............wow........není to sice hluboká kritika, ale na víc se asi nezmůžu....snad jen...že takových ran, když člověk vstává do pošmourného počasí, zažijeme každý rok spousty....ale až když má člověk čas opravdu vylézt ven a pořádně se nadechnout a.....vzít tužku......tak to dopadá takhle :) ***

Anyz
18. 06. 2007
Dát tip
dekuju ti moc:o)svetlusko s namoklou sukynkou, neco ti povim oni prave tu realitu nevidi a nebo vidi a je takova malo barevna malo kouzelna a tak vubec nevidi to tak krasne jako treba ty a ja:o)(to zni skoro jako bych se povysovala, ale to vubec jen ze krasu vidi kazdy jinde:o))dekuji

Taky tak sním...a ráda. Nebo možná ne ráda, ale často. A říká se, že ten, kdo takhle sní, pak ani nežije, že mu svět-ta realitu utíká před očima, v podstatě bez povšimnutí... Možná mají pravdu, možná taky ne. Je mi to jedno. Já dál budu snít...a ty piš dál takové díla, ať si můžu myslet, že někdo ten můj svět taky zná... Bezděšně uděluji TIP

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru