Tohle je asi láska

Byla noc

zde nečekaně

příběh právě začíná

následuje množství teček

to autor ovečky své napíná

...

Brouzdala bosou nohou u hřbitova,

koupala se v trávě

a tehdy vzpomněla si na milého,

dnes jsou tomu čtyři roky právě

Zběsilá, natrhala lučence

vzpomínky oběsit tak chtěla

na ztracenou lásku svoji

na spletenec umrlčího těla

V tom uslyšela něčí hlas

ó jak povědomý se jí zdál,

zazníval támhle, pak i blíž

to hlas milého - jako by stál opodál

Nevěřícně, kroutíc hlavou

rouhání svému oddána,

vzala dýku do své dlaně

uši řezavši si – propána!

***

 S očima dokořán se pomodlila,

odpuštění však již neslyšíc,

vyčerpáním padla na kolena

větve bodaly jí křivou líc

Z očí krůpěj černé krve

vytryskl jak pramen naděje,

ač neslyšela více zvuků různých

hlas milého v ní stále je

Plazila se v bahně čpícím

hnilobou a trestem svým

když tu náhle před ní stojí

ON s pohledem ledovým

Křikem div že neskonala

plazivši se, ač jal ji strach,

vytáhla z kapsy známou dýku,

nyň zraku svého – vlastní vrah

Nevidomá, beze sluchu

stále po lese prchá v dál

by své výčitky zahnala tak

však les je dřevěný kriminál

Co prve druhu svému dopřála

                                                                     za lásku jeho pouhou snad?

Teď i jí je dopřáváno

tělo obklopuje vlhký chlad

Před svědomím neutekla

dohnalo ji snáze tak

do spárů temnot, probdělých nocí

osudem žít jako vlkodlak

Po čtyřech letech utrpení,

kdy život jeho byl sňat

rukou milenky povahy kalné

více než-li znásilněný vodopád

Konečně svobodný jest

tvář nastavuje paprskům slunečním

však když noc se náhle přiblíží

na Měsíc zpívá v rouchu smutečním