Andělská trochu jinak

černá? černá je dobrá a sluší,

když letí? Tak letí a studí ho uši,

když najednou sny se mu zalesknou, tak vymění radost svou za tesknou, vzpomínku,

a srdce, ho bolí a dusí se krví,

když pálí, vzpomínku s fotkou svý prvý,

je naposled zaujat očima, je to naposled kdy to zas začíná, bolet...

je jasné, že brzy mu bude zas lépe,

je to jarem, pak zimou a létem,

kdy zapomněl že život není hra a láska když padá tak není hrad a spadne...

tak poběž, vždyť čekám a bolí mne oči,

je to bolest, to teskno a vše co mne mučí,

jen nech si své radosti nemám slov, ty věty co zněly už nejsou s to, ti věřit...

tak vrať se a začni si jinde a znovu,

vždyť víš, že já raději zlomím si nohu,

než abych tě držel a musel říct, že podržím a víc už nepustím, sbohem...

Jdi sbohem, víc už nechci ti věřit,

jen běž si, svý srdce nechci ti svěřit.

A nad dveře zpaměti namaluj, dvě tváře a ruce a domaluj, jim úsměv...