Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Byla jsem při tom.

20. 06. 2007
10
21
5672
Autor
Cornelie

Fiktivní reportáž z dějinné události, k níž mám osobní vztah. (další dílko do školy)

Již je to několik dní, co jsme vyjeli z Petrohradu, a stále nejsme u cíle naší cesty. Vlastně ani nevíme , kam jedeme. Události posledních měsíců změnily naše životy natolik, že ani nevíme, zda-li se někdy vrátíme k normálnímu životu, a pokud ne, jak dlouho budeme žít. Zastavujeme na samotě, všude kolem jsou jen rozsáhlé pastviny, kdesi v dáli zpívá pták a po louce se prohání studený vítr, ale jinak nikde nic. Z domu k nám přichází postarší žena, která nás vítá milým úsměvem. Postupně vystupujeme, nejdříve mé tři starší sestry Marie, Olga a Taťjana, poté já, Anastázie, za mnou má matka Alexandra a nakonec můj otec Mikuláš Romanov s mým mladším bratrem Alexejem v náručí, jelikož můj malý bratr je velmi vyčerpán dlouhou cestou. A vzhledem k jeho nemoci, hemofilii, díky níž může kdykoli vykrvácet, je na něj neustále dáván pozor, aby se někde neodřel .      
Žena se nám představuje jako Nataša a vede nás do našich pokojů v podobě dvou místností,  v nichž kromě šesti postelí, stolu a židlí není nic. Otec Alexeje opatrně pokládá na postel a my si vybalujeme těch pár věcí, co nám dovolili si vzít s  sebou.                                                                                                                                                                                                    
Právě jsem zaslechla hovor mezi rodiči, z něhož jsem se dozvěděla, že nemáme moc šancí na přežití revoluce, jelikož ten, který nás do této situace dostal, Lenin, zastává názor, že revoluce není úplná,  dokud nezemřou předešlí vládci. Slova mých rodičů mi vhánějí slzy do očí. „Co je ti?“ ptá se mě můj malý bráška. „Ale nic. Pojď, půjdeme si hrát, “  zalžu a jdu hrát s Alexejem karty.                                                                                                                                                           
Právě sedíme u stolu a jíme jídlo, které nám uvařila Nataša. Marie se zeptala otce, kdy se vrátíme do Petrohradu, že by ráda zase viděla naši sestřenici Zoe. Otec ji odpoví, že neví. Z jeho hlasu je cítit napětí, ale jinak na sobě nedává  nic znát a ani nikdo z nás, až na Alexeje, který se zavrtí na posteli, nijak nereaguje. Právě uleháme ke spánku s obavou, co bude zítra. Probouzím se do slunečného rána a na chvilku zapomenu, kde vlastně jsem, ale ten krásný sen se rozplynul, jelikož jsem právě zaslechla hluk ze dvora, dívám se z okna a tam vidím důstojníka, který nese v ruce nějakou listinu. Jeden z vojáků, kteří nás hlídají, ho doprovází do kanceláře v přízemí, kde sídlí velitel naší stráže.                                                                                                                                                                          
Asi po hodině k nám přichází velitel stráže a oznamuje nám, že budeme převezeni jinam. „Konečně! Možná se i vrátíme domů! “ radují se mé sestry, ale já tomu příliš nevěřím, ale přesto se stejně jako ony oblékám do pěkných šatů a beru si klobouk. Scházíme ze schodů a chceme jít ven, ale v tom jsme zadrženi a posláni do sklepa. Nikdo z nás neví, co se děje, vcházíme do temné, vlhké a hnilobou páchnoucí místnosti, přikazují nám, ať si stoupneme ke zdi.
 Ale ne! Oni nás vážně chtějí zabít, obracím se na svou maminku, která v náručí svírá mého bratra, z jejích očí čtu, že i ona již pochopila, co se děje. „Děti, nebojte se! Znovu se shledáme , “ snaží se nás uklidnit, ale přesto máme všichni veliký strach. V tom vchází vojáci, zamíří a…
     Co se děje? To už jsem v nebi? Či co? A proč se nade mnou sklání ten muž? Najednou si na vše vzpomenu a uvědomím si hluboký smutek, který cítím nad ztrátou své rodiny. Náhle mě kdosi silně uhodí do hlavy a já upadám do říše věčného spánku, kde se shledám s rodinou …    
 
  
                                             

21 názorů

Cornelie
17. 11. 2008
Dát tip
avi:-)

Cornelie
17. 11. 2008
Dát tip
Morče11 - kdo řekl, že se to tak vážně nemohlo stát? To nikdo neví. A krom toho, tato událost se skutečně stala. Sadaf - není zač :-)) A oběma dík :-)

Sadaf
12. 11. 2008
Dát tip
No tak teď jsem už úplně...já nevím, co napsat...snad jen, díky za pocit...

Morče11
21. 10. 2008
Dát tip
Ty jo, jako já bych to netipla na vymyšlený, řekla bych to na příběh, kterej se opravdu moh´ stát...je to zajímavý. Je to strašně smutný, ale krásný. Prostě - takovej je život...:(/

Cornelie
07. 03. 2008
Dát tip
jorel - opět ti patří mé dík:)

jorel
19. 12. 2007
Dát tip
*

Cornelie
17. 12. 2007
Dát tip
avi:)

Cornelie
17. 12. 2007
Dát tip
ThatGuy - děkuji:)) jorel - nezbývá nic než říci díky:)

jorel
27. 10. 2007
Dát tip
pěkná práce. osobité. smutné. tragické. forma projevu se mi líbí. celková charakteristika: zasahující

ThatGuy
16. 09. 2007
Dát tip
je to dobre, tak nejak poeticky napsane a smrt je tam dobre napsana, ja sam ji popisu vzdycky strasne suse a neohrabane, takze to ocenuju...*

Cornelie
02. 09. 2007
Dát tip
NePoe_ta- 1.vnučkou Anastázie bych byla možná ráda,ale vcelku určitě jí nejsem,ale kdo ví?:)) 2.Jj Harry Potter mně prostě chytil:))Malého prince jsem samozřejmě četla,zajímavá kniha,ale nechytla mně tolik jako tebe:) 3.jistě by to mělo zajímavý vývoj,tvůj vztah k tomu oříškovi.A také význam pro tvůj budoucí život:)Škoda,že to dopadlo,tak jak dopadlo:) Celebrian-děkuji:) brek.-No jinak to asi nešlo,psala jsem to do školy jako reportáž.Ale je fakt,že je to už dva roky,co jsem to psala,možná bych to dneska napsala jinak,možná:)To platí i o tom konci:)Jinak děkuji:) LaMouette-děkuji:)Jak říkám,psala jsem to před dvěma roky:) Vampi-díky:)

LaMouette
21. 08. 2007
Dát tip
Mno.. tohle nejni vubets spatne.. mi jen trosku zklamal ten konets.. ale ten styl se da vybrousit..a to bude wonco..:-)*

Celebrian
12. 07. 2007
Dát tip
uf...má to atmosféru...přijde mi, že ti próza jde zatím lépe, než poezie...teda usuzuji jen z toho, co jsem četla...za tohle tip

NePoe_ta
03. 07. 2007
Dát tip
1. Malinko zklamán, vysvětlením. Představoval sem si vnučku Anastázie :) Ano příběhy mne taky baví, v poslední době čím dál víc i ty lidské :) 2. Rowlingová je přeci Harry Potter v sukni. Vážně: mám podobnou zkušenost s čtením Malého prince, bylo to v 5. třídě. Naprosto nestravitelný. Asi o 10 let později se mi náhodou dostal do ruky, a padla klec pane de Saint-Exupery. Jedním douškem, cuc. 3. Jo Buda a Pešť, a nad ní sv. Pišta (Ištván) na koni, před sebou tolik-tolik vody, samá voda. Mne se jednou chtěli přes prázdniny rodiče zbavit, tak mne poslali omylem do pionýrskýho tábora. Táborová osádka: já a 600 Marťanů, pardón Maďarů. Naštěstí sem se tam zkamarádil s jedním voříškem, celé dny sme lovili hraboše v polích. Ke konci tábora z těch proudů myší krve vořech zcvok, vrhl se na mne, a roztrhal rudý pionýrský šátek. Smutný konec internacionální kariéry. Co si pamatuji, ty maďarské děti hrozně kleli. A taky používali "y" k změkčování: Nagy = čti Naď Mihaly = čti Myháľ No prostě jako u maďarů, všechno zvhůru nohama. Ta vzhůrunohovitost ve mne zarezonuje dodnes, nejen když vypisuji kritiky. :)

Cornelie
30. 06. 2007
Dát tip
I tak díky:)) Taky jsem kdysi byla v Budapešti,zajímavý město:) 1.co se týká mé osobní návaznosti na tuhle událost,tak ta začla už kdysi,když jsem byla mladší a poprvé jsem viděla animovaný příběh Anastasia (z roku 1997),vím,že to je pohádka,ale ten příběh mě okouzlil natolik,že jej dodnes miluju:)a od tý doby se zajímám o vše kolem vyvraždění Romanovců a možného údajného přežití Anastázie :) 2.S Rowlingovou možná mám něco společného,ale hlavně mě zaujal Harry Potter,dřív jsem si myslela,že to je pro děti,ale pak jsem si ho jednou jen tak půjčila u kámošky a začetla se...:)

NePoe_ta
30. 06. 2007
Dát tip
"Výcevýznamové výtězství" - ber to tak, že mne včera do úmoru ušlapaly budapešťské bulváry :)

NePoe_ta
30. 06. 2007
Dát tip
... ach omluva za hrubky - vícevýznamový, čárky, etc, ... tolik sem znaven, ale ... zakibicovat nebo se odporučit! :)))

NePoe_ta
30. 06. 2007
Dát tip
... ach omluva za hrubky - vícevýznamový, čárky, etc, ... tolik sem znaven, ale ... zakibicovat nebo se odporučit! :)))

NePoe_ta
30. 06. 2007
Dát tip
Rozhodně ne pro svou stylistickou a ligvistickou náročnost, přesto mi pronikavě připoměla jeden úžasný zjev ruské literatury, který nám kdys na gymplu, jedinýn rozhodným stržením roušky odhalila, ještě úžasnější :) slečna - profesorka ruského jazyka. Dlouze sem musel snořit v koutcích podvědomí, zataraseném všelikými nánosy, pavučinou, zkamenělou sedlinou. Vzpoměl jsem si, a za tu malou vítěznou situační bitvu s nevládnou pamětí (která se vůbec pomalu ale galantně pod návalem technokratismů, odporoučí) patří Ti můj dík. Ani v kruzích zatrpkle zapšklých rusofilů, zhýčkaných literárních gurmánů, nebyl ve stínů ostatních velikánů, zrovna salónním lvem - Leonid Andrejev. Obrazoborec drtící tradičně ustrnulý, pravoslavný obraz člověka, s odevzdanou vírou v dějinný smysl pesimizmu, s naučným slovníkem Nietzscheho, v kapse. Satanův denník, tuším, pod tímto titulem byl soubor povídek publikován. Andrejev si s oblibou zahrával s technikou fikce, výcevýznamových výkladů, překlápěním časových rovin vyprávěných událostí. Co tady nepraští lidi přes nos na první přičuchnutí, to se zde přehlíží, utíká jako od svrabu, neštovic. Zkratkovitost výtězí na celé frontě. Zde próza nevynikne, dáno to jednak designem stránek (chybí možnost listovat si stránkami ve formátu zlatého řezu), tak i netrpělivou dobou, - třese se ve vnitřnostech; tolik je nesnesitelně obtížné udržet soustředění, zklidnit se, přinutit sebe k pozornosti. Ty ale Cornelie, činíš čest Tassovu domu! Zasloužíš -t- jako vyšitý monogram na valónský krajce :) (ajaj, Shakespaerovské dni teprve pod hradem, a já už metám teatrální gesta jako kozlík kozelce). Počmáraný šašek. PS: 1/ Jaká že Tvá osobní návaznost na "Byla sem při tom?", by mne osobně tuze zajímalo ... 2/ Žravá, čtivá Rowlingová; co máte společného? Úklady?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru