Jsem doma

seděly jsme v hospůdce
já a moje nej kamarádka
a celá zrušená nemocnice
ta ve který jsem si hrála
od svých čtyř let
kde táta umřel
a maminka pracovala

tu nemocnici mi škrtli na kraji
před třemi roky
a já od té doby nedokázala
jít k ní blíž

jako když vás násilím vystěhují z domu
tak to asi bolí
a chutná
každý rok to s holkama zapíjíme
tu bolest
že jsme se měli rádi
všichni

sestřičky
doktoři
saniťáci
topiči
pomocnice
i kuchař s kuchařkou

takovej malej špitál
proto to schytal

tak jsme seděli s tou mou
nej...
u sklenky červenýho
na dně byla pravda

koukla na mě
a říká
když dokážeš
jet tři hodiny za snem
abys se probudila
jsem zvědavá, kdy dojedeš
těch dvanáct kilometrů k nám

a dáš mi pusu
až přijedu?
zasmála jsem se

a ona na to
pokaždý to víš...ne
a budeme si povídat
pohádky

víš
řekla jsem jí
já potřebovala jen
zpátky na Zem

no a seš kde
ona na to

jsem doma
zlato...