Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Za stavení

05. 07. 2007

2413

Autor

JeanJoche

Poslouchejte Mendelssohna! ...a Wagnera.

Za stavení

Poslouchejte Wagnera! Má tu správnou jiskru, kterou si jednou možná namažete chleba. Protože každý z jeho kousků je pro nás nedocenitelným darem, jenž musíme v lidských srdcích hýčkat. Stavební podchod. Tam tam ta dam. Jdi domů, Siegfriede. Už si jen vyměnit prstýnky. A tradá přes práh.

Kecy!

Vítejte mezi námi, inženýři z Vysočiny. Již jsme ani nedoufaly. Bez Vás by to tady nebyla ta správná sranda. Jak je to už dlouho? Tři roky? Dokonce pět. Páni. No, hlavně že jste tu. Stýskalo se nám. Nemohly jsme se dočkat. A něco nového? Povídejte. Takže nic. Pořád při starém. Je to horší?! Však se to zase zlepší. Že ne. Ale stejně máme radost, že jste tu. To je paráda.

Každému, co jeho jest. Ale co s těmi šedými odstíny, plnými zmaru. Popelavý kouř se tiše táhne ulicemi, není skrz něj vidět slunce. A kdo by jej taky vidět chtěl? Já tedy ne. A ostatní. Již se ho nahleděly dost. Radši zpátky do šednosti. Růžová je pryč a černá pomalu vybledla. Snad béžová. Ta barva sterilního fekálu, desinfikovaného tlusťoučkými larvami hmyzu, hodujícího na chutných sračkách. To je přeci štěstí. Zlatý ovád, dosedající na tu masu pokakanýho štěstíčka. Kovovýma nohama boří se do voňavého exkrementu. Jen potáhnout. Sakra, smůla, byl to průjem. Takový jaký jsme všechny zažily. Třeba slovní. Ušlechtilý křídlatec tápe, potápí se. Ačkoliv se snaží zachytit řitního ochlupení, které se společně se splašky trávícího traktu vylinulo z prdele rovnou na trávník, od jistého úmrtí v hovnech ho dělí jen vteřiny půvabného pitvoření. Neměl být tak hrr a počkat. Vzdušnice se mu plní hnědavým výměškem. Blahosklonný pocit. Zhovadilá rozkoš á… Exitus. Ovád se má, kór ten ze zlata. Pije krev každýmu velkýmu zvířeti, opíchá kdejakou krávu a libuje si v každé sračce. Tak jako naši inženýři.

Proto nám zámky padají na hlavu. Už je nemá kdo držet. Nejdřív se vysune nejnižší cihla a přerazí nám palec u nohy. Snad zlomí vaz i probíhající kryse. Škoda jí a jejímu pokolení. Pak se svalí další. Okenní tabulky popraskají. Schodiště se narovná a padne. Poschodí hned po nich a nakonec střecha. Drtí vše pod sebou. Kostičky se lámou, nejlépe v kloubech! To je prostý fakt. Smrt socialismu! Nechť krev stříká na všechny strany. Střeva se rázem vyprazdňují. Ovšem chtělo by to taky nějaký péro. Levostředé kundy řádně tečou a fajnový ocas nikde. Je to snad tlakem na ně. Pravostředé vlastně taky. Očkama koulí. Šedá hmota mozková mizí v sutinách, teče po podměrečných kozách a mísí se s poševní tekutinou, pak dál až přes hráz k řiti. A mají mozek v prdeli. Vlastně nic nového.

„Parádní kundičku dneska hledat leda s francouzským klíčem. Né že by jich tady nebylo dost. Ale všechny jedou po inženýrech. S Mercedesem zaparkovaným ve vinném sklepě (mimochodem plným piva a LPdesek s podprůměrnou pornografií) a utahovákem ráže AK-40 v posraných gatích. Zesrat se z toho. Nebo se stát inženýrem z Vysočiny.“

Čvachtá to tu hezky. Ještě poupravit podprsenku. Masité bradavky, plné nadržené krve, se šroubovaně zarývají do vycpávek až není divu, že v nich zůstávají neskutečné průzory. Nenasytné hudrováky (tj. výraz z Jablůnky u Vsetína). Teňounká tričenka levných krasavic s maturitou i bez ní. Lákejte na ně pohledy pozůstatků opičího rodu. Chtěly bysme si zamrdat. Očividně. No proč ne, když pizdí mlíčko teče po stehnech a krajkované punčošky vlhnou. Jak v Córdobě. Plno křiku. Kdo má krámy, tak ta taky. Vřava šulinů v plné zbroji, na rozcapených kundách. V závitech prdelí s proužkem látky na stranu. V sněhobílých tlamách, od rtěnky, řádí nejeden penis. Zpocená těla, s make-upem na chlupatých hrudích. Zápach spermatu. A zase výkřiky, funění laureátů vysokoškolských diplomů a menstruační krve. Čtyři na jedné spolu s dalšími dvěmi. Všechny jsme si užily. A ne jednou. I čyřicetdvakrát.

05. 07. 2007

Dát tip

..vynikajici, na prvni pohled nesmyslne, avsak "PODRZENE" TEXTem, kurva caps lock, pardon, fantazijni skoky...jen, a to vazne , myslim, par technickych: Jdi domu CARKA S. dal bych snad, ne "nejde" videt slunce, ale neni...myslim, lepsi, uz je nema BEZ CARKY kdo drzet...za "plne nadrzene krve CARKA... toto pisi, protoze autor, napsav deSinfik., jiste si na pravopis potrpi - a snad jeste cosi by se naslo, AVSAK: VYNIKAJICI STUDIE TOHO NEJPACHOVEJSIHO, NEJMOKREJSIHO az zvirecky vyrvaneho SEXU, PUDOVE SE SAPAJICIHO po lidech vsech, myslim... (napr. po inzenyrech z Vysociny, mne sumak...) Btw o tomto textu dalo by se vice napsati, ale nechci to tu slovy prilis plnit "nenasytne hudrovaky" skvele souslovi, hned ukladam do pokladnicky..:)... (dam avi, ale nevim, jak se presne ten strudl pise:))) ***

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Československá literární komunita

Za stavení

Autor

11 názorů

Sdílení