Apollo X

Apollo X

1.

            Byl nebyl jednou jeden svět. I když vlastně stoprocentně byl, protože stále je. A když něco je, tak to muselo být i v minulosti, samozřejmě za předpokladu, že to nevzniklo zrovna teď. Tenhle svět byl ale starý, takže se dá napsat „Byl nebyl jednou jeden svět.“ ; samozřejmě za předpokladu, že je to slohově správně, ale tím už si nejsem tak docela jistý. Každopádně tenhle svět byl, je a ještě nějaký ten pátek bude. A na tomhle světě, co určitě je, nejspíš byl a pravděpodobně taky bude, žil jeden člověk. Psát v minulém čase mohu za předpokladu, že nemáte stroj času a nemůžete se vrátit do minulosti, o čemž ale silně pochybuji. Takže tedy, jestliže nemáte stroj času, tak žil, jestli ho máte, tak žil, žije a nebo teprve žít bude, jeden člověk. Ve skutečnosti jich žilo, žije, nebo bude žít mnohem víc, ale jen jednomu z nich se stalo, stane, popřípadě děje, právě tohle:

            Ráno se probudil. Pak se nasnídal, vyčistil si zuby, oblékl se a vyšel ven. Zamkl dveře, konečně se úplně probudil a pak zase odemkl. Vešel dovnitř a oblékl si kalhoty. Pak zase vyšel ven a vydal se směrem k metru. Po několika desítkách metrů se zastavil a začal přemýšlet. Pak se vrátil zpátky, zamkl domovní dveře a napotřetí se vydal na svoji každodenní cestu do práce. T´tan-abdul si složitě spočítal, v kolik hodin bude nejlepší vstát a pak nařídil budík ještě o deset minut dřív. T´tan chodil do práce na minutu přesně.

            V práci se dělo to samé jako obvykle. Všichni pracovali na revolučních nápadech, které byly naprosto k ničemu. Výzkumný ústav již několik stovek let nedělal nic jiného, než že dělal, že něco dělá. Již několik stovek let zamrzlo veškeré vědění lidstva na jednom bodě (pokud se do vývoje vědění, a tudíž rozehřátí zmrzlého bodu, nepočítají sportovní výsledky, či vývoje v dějích jistých nekonečných seriálů). To, že vědění lidstva zamrzlo, nebylo způsobeno přírodní katastrofou, ve které by hlavní roli hrála ohromná masa ledu, ve kterou by se  celá planeta přeměnila, bylo to prostě tím, že o mnoho víc už toho snad lidstvo ani vědět nemohlo. Ale právě to „o mnoho víc“, ta mezera v lidském vědění, držela T´tana při životě; teda samozřejmě potřeboval ještě nějaké ty uhlohydráty, nějakou tu hádvaó a spánek. Největší pozornost T´tan zajisté věnoval mezeře v podobě meziplanetárních letů. Lidstvo perfektně znalo svoji planetu, lidstvo mělo perfektně zmapované oba dva své měsíce. A dál nic. Jistě, byly tady sondy, které se dostaly na nejbližší planety, ale nikdo nikdy na žádné z těch planet nebyl. Nikdo nevymyslel tak dobrý pohon, který by vydržel dost dlouho, ale zároveň poháněl loď tak rychle, aby posádka „výlet“ přežila. A právě T´tan toužil snad ze všech nejdřív vyletět vstříc černé obloze, srandovně poskakovat po kabině a vyvádět další skopičiny, které se dají vyvádět v důsledku nulové gravitace.

            Odpoledne, kolem třetí, se T´tan vydal na svoji další z obvyklých cest, na cestu z práce domů, přestupní stanice rychlé občerstvení. Jako obvykle platil kartou, jako obvykle si dal dvojité menu s extra porcí takové té skvělé omáčky, o které nikdo netušil, z čeho se asi doprkýnkadubovýho může skládat. Rychlé občerstvení následovaly dvě stanice metra, T´tan vystoupil a naprosto obvyklou cestou se dostal domů. Do bytu, který stál kupodivu na svém obvyklém místě, na rohu ulice, naproti drogerii a zároveň naproti železářství. Pak se však konečně stalo něco neobvyklého, i když těžko říct, zda by z toho měl být T´tan dvakrát nadšený. U svého oběda se T´tan nedíval na televizi, byla rozbitá. Zavolal servisní službě, která přislíbila okamžitou opravu. Do konce roku se tak T´tan možná na tu modře zářící krabici podívá. I díky tomu se to T´tan dozví o něco déle. Novinu, kvůli které si po letech zase jednou vezme dovolenou.

            Když měl za sebou první chod, ten o něco méně nezdravý, dostal chuť ne na chod druhý, nýbrž na novinky, které mu měly zprostředkovat noviny. Nejbližší stánek nebyl zrovna nejblíže, oblékl si tedy čepici a vyrazil. Za několik minut také, dle očekávaného vývoje událostí, dorazil. A teď které. Noviny si T´tan nekoupil již velmi dlouho. Všechny titulky hlásily v různých obměnách to samé a tak si nakonec moudře koupil ty nejlevnější. Cesta tam a zase zpátky netrvala moc dlouho, druhý chod, ten ještě víc nezdravý, si T´tan ani nemusel přihřívat.

            „A taky nesmím zapomenout zavřít vodovod. A plyn. A pak jsou tu ještě kytky, ty zkusím udat u sousedů. A taky pořádně zamknout. Pojištění by touhle dobou už mělo být vyřízené…“ T´tanův šéf na to nebyl připravený, nikdo na to nebyl připravený, nikdo to nečekal. Ne že by byl T´tan nepostradatelný, nemůžete přece postrádat někoho, kdo jenom dělá že něco dělá, nikdo na to prostě nebyl připravený. Nikdo nečekal, že by si T´tan po sto dvaceti letech vzal dovolenou. Měl nárok na opravdu dlouhou dovolenou. Také si opravdu dlouhou dovolenou vzal. Šedesát let. T´tan už měl zaplaceno. T´tan bude hrát. T´tan si možná splní svůj sen, možná se konečně proletí.

            Expresní noviny, strana D13:

…ve hře se stala také další velmi pozoruhodná událost. Hra předběhla skutečnost. Vědci v „Zemi“ přišli na způsob meziplanetárního cestování. Přišli na to naprosto přirozeným vývojem. Žádné použití cheatů nebylo zjištěno. Vědci se nyní pokoušejí zjistit, jestli by se poznatky, získané sledováním Země nedaly použít i v reálném světě. V souvislosti s tím již byl zažalován astrofyzik R´van-dam za to, že  údajně po celou pracovní dobu sledoval „Zemi“ a nevěnoval se svým pracovním povinnostem. Záležitostí se nyní…

            T´tan se nyní nacházel v poslední fázi připravování se na to, že za chvíli přestane na několik desítek let existovat. V této fázi byl naprosto rozházený, svojí třetí rukou (kterou neměl) si chtěl leštit kopyta (která neměl) tak dlouho, dokud by mu neupadly rohy (které neměl), nakonec si to rozmyslel. A to měl teoreticky být pod sedativy mírný jako beránek. Když vás pustili do hry, museli jste se smířit s tím, že si nebudete nic pamatovat. Začnete žít od znova. Když poté ukončíte své dlouhodobé působení na citlivý software Země (zemřete), vzbudíte se zase v opravdovém světě a budete mít plno zábavných historek, které jednou budete někomu vyprávět. Také budete mít spoustu méně zábavných historek, které budete někomu vyprávět. A pak budete mít naprosto nudné historky, které budete někomu vyprávět a ona dotyčná osoba vás taktně upozorní na sníženou kvalitu oněch historek tím, že usne. A pak ho oblékli do čistě bílého úboru, ne nepodobného tomu z ústavů pro choromyslné. A pak ho usadili do všelijak polstrovaného křesla. A pak mu píchli injekci, kterou přivedli jeho levou hlavu do narkózy. A pak ho připojili na systém umělé podpory života. A pak mu nasadili přilbu umělé reality. T´tan-abdul začal hrát.

2.

            „Myslíš si, že je ten kluk normální?“ zeptala se Margaret Falková svého manžela. Dostalo se jí nejasné odpovědi. Manžel byl příliš zabrán do slepování svého posledního favorita, Apolla X. „Měl by ses o něj starat, myslím že žije strašně nezdravě.“ Opět se jí dostalo poněkud nejasné odpovědi, manžel byl pro tuto chvíli modelářstvím zcela pohlcen. „V jeho věku by měl začít dělat problémy, utíkat z domu a tak.“ „Hm.“ „On místo toho jenom sedí a učí se.“ „Hm.“ „Ani o žádný sport  nezakopne.“ „Jo, jo.“ „Je tím úplně posedlý.“ „Hm.“ „Já ale nechci mít ze svého syna právníka, jenže on nedokáže mluvit o ničem jiném.“

            A Mike Falk rostl a sílil. Stále šel za svým cílem. Chyběl mu rok na střední škole a potom osudové přijímací zkoušky. Mike si sepsal seznam věcí, které by sám se sebou provedl, kdyby ho na Harvard nevzali. Seznam který postrádal logiku. Aby splnil, co v něm bylo psáno, musel by vstát z mrtvých. A to hned několikrát.

            Šikmá věž v Pise si mohla oddechnout, za předpokladu, že by jí nescházela dýchací soustava. Šikmá věž v Pise nemusela sloužit sebevražedným účelům. Stejně tak si mohla oddechnout celá řada věcí/lidí/budov/živlů, nemusela sloužit k trýznění či vraždění. Mika přijali. Mike také s výborným prospěchem vystudoval. Mike se také stal jedním z nejlepších a tedy i jedním z nejlépe placených právníků v zemi. Měl skvělý život, skvostnou ženu, hodné a zdravé děti. Mike byl šťastný i přes to, že něco v něm, nějaká jeho součást spokojená nebyla. Nějaká jeho součást, kterou nedokázal lokalizovat. Ale proč se zabývat otázkami jako – Žiju opravdu tak dobrý život? nebo Splnil jsem si opravdu svůj sen?, zvlášť když odpověď je jednoznačná,-ANO. Ale přece jenom je tu něco… Když Mike zrovna nefilosofoval, tak žil poklidný život až do té chvíle, kdy zemřel.

3.

            T´tanovi byla sejmuta přilba umělé reality a byl odpojen ze systému podpory životních funkcí. Nevěděl kdo je, nevěděl kde je a hlavně nechápal, co tam sakra dělá? T´tanovi byla do krku zasunuta injekce, obsahující silný prostředek, pomáhající paměti vzpomenout si na věci, na které si nemůže vzpomenout. T´tan pochopil kdo je, kde je a věděl také co tam dělá. To neměl dělat. O tři týdny později byl propuštěn z psychiatrické léčebny, kde se ocitl několik hodin po té, co si uvědomil, že byl tak hloupý a nepochopil naprosto základní věc. Ve hře totiž nebudete sebou samým, a tak by musela být to opravdu náhoda, aby se stal ve hře astronautem a splnil si tak svůj sen. Nechal si ještě dva týdny na to, aby se srovnal a začal být zase občanem T´tanem-abdulem, United States of Antalonia, planeta Varm. Pak nastoupil do práce.

            V práci T´tana řádně přivítali. T´tan své staronové kolegy taktéž kladně přivítal a začal s vyprávěním historek… Co už nepřivítal tak kladně, bylo zjištění, že v práci bude muset pracovat. Ihned poté, co nastoupil, mu byl svěřen projekt Ideální rukavice astronauta. Nadpis si přečetl přesně dvaatřicetkrát. A nechybělo mnoho k tomu, aby se T´tan-abdul zbláznil v krátkém časovém úseku již podruhé. On měl přece být ideální astronaut, totiž astronaut nosící ideální rukavice. On mě zažívat dobrodružství a zábavu na palubě vesmírného plavidla. On měl dělat malé kroky, které by pro lidstvo byly velkými. Místo toho hrál tu stupidní hru…

            Uplynul týden. T´tan si zatím pracně, legálně i nelegálně zjistil všechny podrobnosti o Vesmírném projektu. Tak byl projekt nazván. Projekt, podle kterého měli vybraní astronauti, nosící ideální rukavice, vybudovat základnu na Nokturnu, nejbližší to planetě od Varmu. T´tan na sobě pilně pracoval jak po stránce fyzické, tak teoretické. Pak se přihlásil do širšího výběrového řízení. I přes veškerou projevenou snahu neuspěl. Přece jenom toho moc zaspal. Přesněji řečeno zahrál.

            Uplynulo dvě stě let, T´tan si na stará kolena splnil svůj sen. Velkou část svých úspor utratil za okružní cestu Varm-Nokturn-Ritern-Varm. Zemřel ve spánku, ve věku šest seti dvaceti dvou let. Těžko říct, zda šťastný. Sice si svůj sen nakonec splnil. Ale přece jenom je tu něco…