dnes má svátek Markéta

zdálky se mi zdála povědomá

jak tam v parku na lavičce seděla

se zájmem si četla tlustý román

byla mi fakt podezřelá docela

potměšilý pohled přes obroučky brýlí

úsměv jako že už o mě všechno ví

skoro jako magnet co mě táhl k cíli

nabídla mi pro holuby cukroví

nezlobte se paní, možná že se známe?

marně tápu marně lovím v paměti

mlčky na mě kývne mlčky rukou mávne

odkašle si až holubi odletí

Víte, mladej pane , my se známe, jistě

podává mi ruku říká  Těší mě

však si vzpomenete až budete příště

míjet babku na nádraží v Těšíně...