Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zavolejte mi Jiřinku

14. 07. 2007
10
26
2733
Autor
Marcela.K.

noční služba...,,Jsi zlá a blbá..."

 

 

Sedím na sesterně a nemůžu to rozdejchat.
Udeřila mě.
Vím, že to nemá v hlavě v pořádku.
Prostě, proběhla malá mozková příhoda.
Nejprve jsme ji museli uvazovat za ruce k postranicím lůžka. Na dvacet pacientů jedna sestra a jedna ošetřovatelka. To je málo. Moc málo na idividuální přístup. A ona se chtěla dostat z lůžka. Utéct domů. Jenže levá strana těla ji neposlouchala. Spadla by, zranila by se. Prostě jsme ji museli udržet za každou cenu na posteli.
Lékař naordinoval kurtovat za ruce. Je to možná lepší něž zklidnění těma chemickejma sajrajtama, co se jim taky říká léky…
Postupně se zlepšovala pohyblivost. Když se dokázala postavit na nohy, odstranili jsme zábranu, odvázali ruce…

Má pět dětí…ani jedno ji nechce domů.

Přišla jsem na noční. Sloužím ji sama, bez ošetřovatelky. Tu si mohu v případě potřeby půjčit na vedlejším oddělení. Dcera právě odchází a říká, že maminka nemá náramkové hodinky. ,,Měli jste si je odnést, stejně jako mobilní telefon, peněženku a občanku. Vždyť jsem vám to předevčírem říkala. Ona tu roznáší věci, přemisťuje cokoliv, i osobní věci ostatních pacientek na pokoji. Včera jim cpala do pusy kousky čokolády, když spaly. Mohla je zadusit, ale nemáme to srdce ji přivazovat k posteli. Čeká na překlad do Léčebny dlouhodobě nemocných.“
,,Co tam s ní bude?“ ptá se dcera.
,,Asi ji začnou tlumit léky, aby ji udrželi v klidu na lůžku. Ani v léčebnách není dostatek personálu, aby se mohl věnovat každému pacientovi individuálně.“
Dcera stojí, dívá se na mě: ,,Mám hrozný výčitky, nevím co dál. Přece mámu nedám….“
,,To musíte vědět vy, jestli jste schopní jí zajistit celodenní dohled. Doma by měla šanci. Šanci, že se vrátí… Není zlá, snaží se ostatním na pokoji pomáhat. Netuší, že by jim mohla i ublížit…“
,,Poradíme se, snad by to nějak šlo zařídit. Je nás pět . Musí to jít. Přijdu zítra , domluvím se s lékařem…“ má v očích slzy…odchází. Maminka za ní volá. ,,Jiřinko, Jiřinko…“ a utíká ke vstupním dveřím, kterými dcera odchází. Ta se otočí, pohladí ji po vlasech a vede zpět na pokoj…

Celou noc nespala. Ostatní pacientky na pokoji si stěžují. Stále rozsvěcí, hlasitě mluví, bere jim věci, nutí jim vodu ze své umělé lahve, odkrývá je, přenáší lůžkoviny, obtěžuje je péčí o kterou ony nestojí. Chtějí klid, potřebují se vyspat…
X krát za noc ji odvádím k lůžku. Několikrát s ní jdu na WC. Už nemůžu… když ji přistihnu, jak masíruje pod krkem na hrudníku babičku , která ztěžka dýchá, musím se rozhodnout.
Jsou čtyři hodiny v noci a já přivazuji tuto ženu za jednu ruku k postranici…nesmí ublížit druhým pacientkám na pokoji. Ty mi děkují...
Ona mě několikrát udeří přes ruce, pak chytne hrazdičku a míří mi přímo na hlavu …. v poslední chvíli uhnu a dřevěné madlo hrazdičky mě mine.,,Ty mrcho!…“křičí na mě.

Sedím na sesterně…

.Cokoliv jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří, mně jste učinili…Je mi špatně…bolí mě nohy, ruce, záda… bolí mě pomyšlení na ženu, v které jsem ukřižovala svoji slabost…

Jdu zpět na pokoj, je pět hodin ráno a já ji odvazuji ruku, uvolňuji sevření a říkám ,,Co s vámi mám dělat?“

,,Zavolejte mi Jiřinku…“

 

 


26 názorů

Marcela.K.
08. 01. 2022
Dát tip

Promiň, ale tohle označení - strážných andělů, zrovna nemám moc ráda. sestry jsou také pouze lidi a i mezi nimi najdeš takové, co by se nehodily ani do supermarketu za kasu. Já tu práci fakt milovala a pomamila jsem se - o své mamince, jak se k té profesi dostala, píšu v Lazaretu. Pošlu ti odkaz. četla jsem u tvého Démona komentář redaktorky Kytiii a nechci ti tam dávat podnět k diskuzi. Ono to je vždy o lidech - o tom, jak se chovají. I já bych mohla vyprávět o rodinách, které vykřikují v nemocnici o svých "právech", ale své "povinnosti" vůči nemocným rodinným příslušníkům nějak nechápou...


revírník
06. 01. 2022
Dát tip

Je to úděl vás, strážných andělů - už nemůžeš, a přece jdeš zas pomáhat, zachraňovat, litovat, napravovat co se dá. . .


Marcela.K.
06. 01. 2022
Dát tip

Tady to je z druhé strany...


Musaši
01. 02. 2019
Dát tip

Já vím , žes psala o něčem jiném . Já jsem ale upovídaný asi jako Švejk . Občas . Omlouvám se .


Marcela.K.
01. 02. 2019
Dát tip

Je to divné, myslela jsem si, že píšu srozumitelně, jasně ...ale chápu, že každý si do textu může promítnout svoji zkušenost. Jen mě překvapila ta tvoje reakce... Vždyť já psala o něčem úplně jiném ...


Musaši
01. 02. 2019
Dát tip

Jistě jsou to různé případy . Jako mladík jsem si myslel , že strašlivější ženská než ta , o které píšu nemuže existovat . Jednou jedinkrát za celý život se za naší sousedkou přijela podívat její matka a já jsem pochopil , že dcera měla do matky přecejen ještě daleko . Možná za tu zlobu a nenávist taky nemohla . Sála je s mateřským mlékem . 


Marcela.K.
01. 02. 2019
Dát tip

Musaši, ale ta paní byla nemocná, mrtvice občas lidi změní a podle toho jak se chovala, byla v jádru vlastně moc hodná. Chtěla pacientkám pomáhat, posloužit...  Potřebovala na uzdravení čas a ten by ji mohly dát děti, ne LDN. Akutní lůžka na tyto stavy nejsou...

 


Musaši
01. 02. 2019
Dát tip

Já se do tvé situace dovedu vžít . Jednu dobu jsem měl taky noční služby v jisté instituci , kde bylo občas " velmi veselo " , ale o tom nechci psát a nedokázal bych napsat ani takový text jako je tenhle , tedy velmi osobní . Chci se pohybovat neustále v obecné rovině , pracovat se symboly a s jinotaji .

Taky jsem znal podobnou hysterickou agresivní ženskou , jakou popisuješ . Bydlela v naší ulici a my - sousedé  jsme toho s ní zažili opravdu dost .Hrabal by měl asi z takové sousedky radost , já ale nejsem Hrabal . Ta paní měla také pět dětí . Když jsem byl na jejím pohřbu , její děti se tam skoro porvaly , vzduchem lítaly věnce a kytice . Jedni sourozenci , kteří spolu drží totiž zatajili těm zbylým , že matka zemřela ,ale "dobří lidé " to oněm zbylým sourozencům zavolali a ti přijeli udělat scénu ve smuteční síni . Myslím si , že na Sicílii to asi vypadá tak jako tehdy v té smuteční síni .


Lerak12
12. 08. 2018
Dát tip

To je síla. Repektive vyždímat jí k pacientce za sebe. Ta povídečka by se měla probírat v osnovách etiky. Krásná popisnost lidských osudů!


Marcela.K.
11. 08. 2018
Dát tip
.

Marcela.K.
06. 07. 2010
Dát tip
:-)) a kousl ji?

pasingr
06. 07. 2010
Dát tip
Můj otec den před smrtí hodil po sestře (zdravotní) svoje zuby.

Marcela.K.
06. 07. 2010
Dát tip
nejsem budhistka :-)

Marcela.K.
09. 02. 2010
Dát tip
.

Lakrov
24. 03. 2009
Dát tip
Námětem to má s 'Japonkou' dost společného. Je tu ale jiný úhel pohledu -- je to viděno očima (a rozumem) 'ošetřovatelky', jíž jde především o zdraví pacienta (a všech pacientů) a pak teprve o jejich myšlenky a vzpomínky. Působí to smutněji a bezvýchodněji než srovnávaná 'Japonka'; a myslím, že je to taky bližší skutečnosti, než ona.

Marcela.K.
24. 03. 2009
Dát tip
...

Marcela.K.
20. 03. 2009
Dát tip
avi

Marcela.K.
25. 01. 2008
Dát tip
*

Marcela.K.
22. 07. 2007
Dát tip
Myslím si, že taky nejsem blázen... i když se někdy chovám hodně ,,,bláznivě" ... ...a nechápu vůbec, proč tyhle tvoje nádherný básně tu nevisí...fakt ne... budu muset za tou ,,rohožkou" na Totem :-)))

a2a2a
22. 07. 2007
Dát tip
NEJSEM BLÁZEN (11.1.2005) Nevěřím barvám podlitin duše vylhanému strachu zborcených střech bránám dokořán bránám se zámky oknům bez mříží mřížím bez oken V parku bez barev se stromy splynu se stromy v nebesích v nebesích bez světel v nebesích bez krve vyhnaný ráj Chlad se mne dotkl Vrátil mne na zem Já nejsem blázen J á n e j s e m blázen * * * V kořenech hlíny ohně hoří v prokřehlých prstech měkká dlaň

a2a2a
22. 07. 2007
Dát tip
Tady už budu jen velmi stručný. Vždycky se mi líbily všechny sestřičky. Ve svém bílém stejnokroji a v prostředí nemocnice vynikne jejich neskutečná krása. Je to znovu přesvědčivě napsané a je jen veliká škoda, že tyhle autentické texty se čtou méně než ásničky, ve kterých tluče srdíčko jen proto, že to chceme.

Marcela.K.
16. 07. 2007
Dát tip
:-))) Jo mě taky dojímají návštěvy, které hrdě hlásí: ,,No já bych tohle dělat nemohla..." Možná bys si mohl přečíst i moje dvě básničky Gabriel a Černé slzy... tam máš i autentický obrázek :-)... ...víš, já v tom vyrůstala... v malým špitále, kde máma dělala vrchní , protože po smrti táty potřebovala denní směny...mně byly čtyři, sestře šest... znala jsem nemocnici od kotelny přes kuchyň... sestra vystudovala medicínu, já zdrávku...chtěla jsem zběhnout na VŠ mimo obor...nevzali mě, byla to blbá doba... Nedávno mi moje sedmnáctiletá dcera řekla : ,,Mami, a kdy tě napadl ten hloupej nápad, že budeš pomáhat lidem ?!" :-))) No to nic... já jen, že to člověk v sobě má...nevím, co jinýho by mi přinášelo takový pocit uspokojení...jenže mě ta moje práce současně i ničí... Jo a taky SMRT si přečti... jestli máš chuť i na ni ;-)) a dík za návštěvu ...dochtore :-)

Vaud
16. 07. 2007
Dát tip
kdysi jsem psal, že mám báječnou špatně placenou práci ;-) poté, co jsem zažil rodinné starosti, tak jsem přestal mít schopnost pomáhat jiným a sobecky se snažím chránit vlastní rod a jen občas mám altruistickou chvilku ;-) plánuju, že zase budu pomáhat ;-)) nedávno mě pozval na oběd jeden kamarád - ředitel velké firmy. Říkal, jak na mě celá rodina vzpomíná, jak jsem pečoval o babičku. Moc jsem si na své terapeutické úspěchy nevzpomínal, ale dmul jsem se pýchou. Až do chvíle, než mi řekl, že nejvíc vzpomínají, jak jsem babičce manuálně vybavoval stolici... To prý si doma říkali, že jsem hrdina ;-) Já jsem měl jiné pocity. Není divu, že jsem si na své úspěchy nevzpomínal ;-)

Marcela.K.
15. 07. 2007
Dát tip
Krásné, těžké povolání :-)

Háber
15. 07. 2007
Dát tip
smutné ťažké zamestnanie *

avox
14. 07. 2007
Dát tip
k tomu se nedá říct ani slovíčko, jen mlčky se snažit pochopit... */

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru