Sem tam se odvážím

Mám rád osahané knížky, pravdu ostrou jako žiletka, zelené oči, líbání na krk a pruhované košile. Sem tam se odvážím mít rád i tebe. Třeba když ti marmeláda z koblihy vyteče na nové triko a ty konečně spadneš ke mně dolů, vztekáš se a roztomile sprostě nadáváš, všechna ta eR, Ká, Č ti drnčí v krku, až je to skoro k smíchu, ale nesměju se a radši ti ho sundám, pod nějakou hloupou záminkou samozřejmě, stáhnu ti ho přes hlavu a hodím někam pryč a ty pod ním nemáš nic nic nic nic nic nic a v hlavě mám najednou taky nic nic nic a prázdno. Slova nějak vyschla už v krku a hodinky z nočního stolku v podstatě křičí. Dusno! Mezi těla, rty i ruce snaží se vklínit, ledabyle, pokus o vzduchoprázdno. Jsi jen ty, černobílá, vlnící se skoro-šachovnice, stále se opaluješ s horním dílem a já medvědí hora plná instinktů. Kdo uteče, vyhraje. Ty jsi, ale zdá se, kapitulovala už před bojem. Sem tam se odvážím mít tě i trochu rád.

---