Horolezec

Krásného nedělního dopoledne v květnu se rozhodl mladý horolezec, že po zimě půjde vyzkoušet své vybavení na nějako skálu. Vyjel nalehko se svým džípem do nedalekého lesa. Auto zaparkoval hned u skály, vytáhl lano a další horolezecké vybavení.

   Po nečekaně rychlém výstupu nahoru se najedl. Po poledni se rozhodl slanit zpátky dolů. Ruka, noha. Ruka nahoře, noha dole a znovu. Pomalu, ale jistě lezl dolů. Vyvázat lano ze skoby a znovu a znovu. Dělal to už roky, nemohl se splést. Nebo si to myslel.

   Zrovna odvázal třetí skobu. Ujela mu noha a padal. První skoba pod ním to nevydržela, letěl dál a nabíral rychlost. Druhá skoba zastavila jeho pád, zamotal se do provazů. Nevzal si helmu, stalo se mu to osudným. Během pádu narazil hlavou o vyvýšeninu. Zůstal vyset, ruce i nohy bezvládné.

   Po půl hodině šel náhodou kolem starý pán. Uviděl ho jak visí a rychle zavolal pomoc.

 

   Hasičský vrtulník už za patnáct minut kroužil nad skálou. Vyškolený hasič se spustil dolů po laně a začaly vyprošťovat muže. Hasič na laně kontaktoval vrtulník.

   ,,Ten muž je v bezvědomí, asi se praštil do hlavy. Krvácí z hlavy a ramena. Zavážu ho a ještě se ozvu.“

   ,,Rozumím. Budu udržovat stálou výšku, ale je tu silná turbulence,“ odpověděl pilot. ,,A, Horne, snaž se to nezkazit jako posledně.“

 Hasič na laně neodpověděl. Začal složitě vymotávat maže z lan. Ze zakrváceného ramena toho muže kapala krev na Hornovu modrou kombinézu.

   Nejprve si muže pevně připoutal k sobě. Potom mu zavázal hlavu. Ruce opatrně prostrkával přes provazy jež ho poutaly. Nešlo to. Musel muže odříznout. S nikým to nekonzultoval, pilot by nesouhlasil, kvůli náhlému zatížení. Našel nůž. Přeřízl první smyčku, která mužovy poutala ruce. Bezvládné tělo sjelo kus dolů, Horn ucítil tah, když se muž pověsil na něj. Provazy jež ho poutaly ke skále z něj spadly, už vysel jen na hasiči upoutaném pod vrtulníkem.

   Horn si muže přitáhl pevně k sobě a připnul ho další karabinou aby mu nespadl.

   ,,Jsme tu dole připravený na odvoz,“ promluvil Horn do vysílačky.

   ,,Ok. Pouštím naviják,“ zněla odpověď.

   Vrtulník odletěl od skal na volný palouk a spustil se na zem. Doktor ve vrtulníku muže v klidu ošetřil. Horn si sedl do svého sedadla a podíval se na pilota.

   ,,Měl si víc štěstí než rozumu, Martine,“ pokáral ho pilot. ,,Myslel sis, že tě nepozoruju? Kdyby ti spadnul tak jsme všichni v háji.“

   ,,Přece mi věříš, ne?“ usmál se odzbrojujícím úsměvem Horn.

   ,,Můžeme letět,“ hlásil doktor. Vrtulník se zase zvedl z palouku a zamířil k nejbližší nemocnici.

 

   Muž se probudil v nemocnici s ovázanou hlavou a ramenem. Doktor mu řekl, že si tam ještě chvíli poleží než bude moct lézt na nějakou skálu. Odpověděl mu, že si dá příště větší pozor, ale chce vyrazit co nejdříve. Doktor se jen usmíval a kroutil hlavou.

   ,,Ta dnešní mládež,“ říkal si cestou pod vousy.

 

 

 

                                                                                                               Napsal:     Dirk Pitt 2007