-----

Bílý den připomíná dnes popsanou knihu neviditelným inkoustem, bez věnování, začátku a konce. Černá noc ukrývá tajemství, která nesmí být odhalena cizím uším, jenom duše, co tiše kolem obětního kamene smutně stojí, slyší tichý povzdech. Ležíš tam a přes clonu slz sleduješ obzor. Stříbřitá koule měsíce se třpytí a laskavě se usmívá na zemi. Hvězdy, jako bludné tanečnice jsou rozesety po nebi, jsou oči noční oblohy.

---