Poztrácená

Budeš vykoukaná a pokapaná deštěm

Pod korunu stromu rozprostřu si tě

Budeš mi říkat, kdy stačí a kdy ještě

Když zamknu si tě do své pavoučí sítě

Budeš vyfoukaná od rtů a písní mojich

Zaplacená poslední jízdenka do nebe

Roztoužená jak se naše duše spojí

Všechno dám ti, nic si nenechám pro sebe

Budeš jak podzimní slunce

Déšť co mé tělo vlaží

Tanečnice

co rozdává smích

Budeš mým krokem v mlze

vůz co nás toulavé sváží

uličnice

jeden konkrétní hřích

Budeš ozdobená pelem z mojí kůže

Polekaná, časem okolo nás

Rozhodnutá kdo nesmí a kdo může

Po zatemnění se nám dejchá vždy snáz

A tvoje oči jsou jak šípy co letí srdcem mojim

Tvé dlouhé vlasy mi zatáhly oblohu

A tvými rty si svoje rány hojím

Nerozeznávám, co smím a co nemohu

Už dávno nevím co smím a co nemohu

Poztrácená mezi dvěma světy

Polapená uprostřed mých snů

……….