|
Pravdu řekl Viktor Dyků,
že by člověk zhynul v mžiku,
opustiv humoristiku.
Píšu tuhle encykliku,
abych nevyšel ze cviku
umět tváře od šťovíku
zanimovat v okamžiku
jako slavní Bratři v triku
do úsměvu politiků
z obou břehů Atlantiku,
mistrů na problematiku
Pata Mata (dvou nešiků)
nebo mláďat z teletníku.
Vždyť kdo by chtěl semetriku,
která bojí se žertíků,
odměřuje svou komiku
jen na vážkách lékárníků!
Nerad slyším zvuky vzlyků
ozývat se z pokojíku
při žehlení kapesníků.
|
|
Pročpak srandy metodiku
neučí sbor odborníků
aspoň v posledním ročníku
na hodinách tělocviku,
ba ani ve škole smyku?
Takhle každý z milovníků
vpravdě hurónského ryku
plave, vhozen do rybníku
svých chytřejších vrstevníků,
kde, neznaje gramatiku,
dělá lína a ne štiku.
Jsa podoben průkopníku
hledá svých začátků píku
a s úsilím zápasníků
musí v dešti bez deštníku
objevovat Ameriku.
Nebuším se do hrudníku,
vždyť má báseň dle ceníku
vyškolených poetiků
stojí sotva půl feniku.
|
|
Jen si s kytičkou mečíků
říkám: otřes se, oslíku,
zahoď bázlivou mimiku,
dosti nervového tiku,
cukání u konečníku,
ovládej svou motoriku.
Nasaď sváteční tuniku
a napiš pár cukrbliků
Aleně do památníku.
Zní i štěkot všech Alíků,
neboť křestní jména psíků
nepatří sic na matriku,
mají však svou symboliku
v rámci psích kalendáříků.
A na závěr oběžníku
chci vyjádřit slova díků
všem, kdo znát mě mají kliku,
a přec odolají zvyku
házet po mně, po hříšníku,
produkt práce obuvníků.
|
Písmák