srpnová

Chci se zase dívat na svět dětskýma očima

vidět karmínový nebe

nechat se oslnit všemi zvuky a světly

zachytit rychlost času v kapce rosy

Chci se tě dotýkat konečky prstů

jinak to neumím (a ani nechci)

jsi moje srpnová obloha

a spoustu dalších kýčů

jakože-

všechna slova písniček jsou najednou o tobě

a že seš najednou moje kazatelna , které bych se chtěla vyzpovídat

(jako když jsem seděla před tím kostelem, protože jsem cítila že dovnitř asi nejsem už zvaná)

A chci být pro tebe tvoje hodná holka, přestože (protože?) ti je to fuk

..a stejně mi to nějak nejde..

Chodím svým městem

je noc

a možná se mi to zdá a možná je to pravda

V oknech už zhasly

kino už nehraje

chodníky vydechují páru

Možná se zastavím u kašny

nebo přejdu

Tady všude jsem tě čekala

nebo možná jsem čekala sebe

Bojím se tmy

ale miluju noci

Dávno jsem na to přišla-spánek je jen ztráta času

otravný zvyk

A přesto

Nechávám proudit bolest konečky prstů

skončilo nám dětství, kamarádko, možná to byl jenom přelud

už nikdy…

a navždy….

pojď, proskočíme kamennou zdí, dokud to jde

dokud je ještě čas

podej mi ruku