Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSobota; snílkové; sobota
Výběr: Zuzulinka, Zlý_wětry_vod_řeky
28. 08. 2007
12
14
4196
Autor
egil
Sobota; snílkové; sobota
Táta jde ke dveřím na balkón, otvírá,
a skrz jeho hlas viditelně sněží,
když říká Skořápky
vypluly do korun s nákladem ořechů;
brzy všechny ztroskotají – měkce
a u bílých břehů.
Efektní ticho,
vyvstalé po jeho slovech, ruší až Markétčin hlas
– samá od souhlásek vykostěná slova –
...chlubí se a ukazuje očištěný brambor,
který se podobá kloubu tak nápadně,
až chvíli váhám,
zda Markétka svírá škrabku,
či skalpel.
V tu chvíli máma otvírá mrazák
– jak egyptský sarkofág z nefritu
plný mrtvolek zvířat a rostlin –;
a po chvíli nachází
na kámen promrzlé kuře...
_____
Zábradlí balkónu lemují strašáčci;
v žilách jim koluje vítr – danse macabre –:
z dřevěných páteří šlehají stuhami...
Znovu mě napadá:
Na jejich popisech utratit život!
Při pitvě Strašáka polního
v jeho žaludku zahlédnout
nasládlý, lepkavý zvířecí strach,
ale na polích příkrovy sněhu...
____
Nyní je listopad,
sobota třetího
a já slyším ženu, jak odmyká;
v šedivém zimníku
nezapře příbuznost Strašáka sněžného;
trochu si zapitvám – a zítra jí napíšu
nasládlý lepkavý dopis, říkám si,
a ona otvírá
beztvaré zvukové kulisy
dopisem do ticha předčítaným:
>>Dnes začnu "po tvém":
Možná je
a možná není
moje vlastní – tvář, když stojím před zrcadlem
a po zubech (jak po kamení)
hádek zubní pasty
odnáší, co zbylo z hlasu,
který jsi mi půjčil, abych
zdvojila tvůj,
příliš slabý
k přehlušení
křiku rasů,
co vteřiny nahánějí.
Vlastně je to prosté.... Necháš-li zmrzlého králíka v sousedství aljašské tresky, po pár dnech "hovoří" s příchutí rybiny.
A my dva – vzájemně načichlí až běda... odejdi (vem sebe s sebou a zapomeň se).
Nevím jak u vás, Vyšehradských, ale zde přes noc napadl sníh. Ve čtyři ráno byl měkký a zpěněný jak beránčí rouno...
A co myslíš – všichni se obuli do těžkých bot, a v šest už byl naklepán do pásů pergamenu, v sedm pak posypán solí a
popelem, v osm z něj zbyla jen žalostná břečka.
Tvůj poslední dopis je pokrytý solí a popelem... A i když se dokážeš ponížit tak zoufale "esteticky" ("...zela rána /
posolená – vším, co oko odpírá si / vidět, aby mohlo / z nemnohého / snídat tmy a zvracet šera / do dne, který, zrána
řídký / vrací už jen pouhé zbytky / shořelého "včera"), svůj osmý dopis mi raději neposílej.<<
14 názorů
napsat báseň o tom, jak máma otvírá mrazák - a to ne báseň ledajakou -to už si žádá opravdovou sílu vidění :-)))
***
Plavé gesto
28. 08. 2007Luk_Malér_8
28. 08. 2007Plavé gesto
28. 08. 2007
dneska je tady fakt nebývalá úroda
to je dobře, moc dobře
líbí se mi
i ta v odkazu*
Zlý_wětry_vod_řeky
28. 08. 2007Zlý_wětry_vod_řeky
28. 08. 2007
Tohle je překrásné, tím propojením i detaily popisu, ve kterém není ani málo ani moc, ale právě tak akorát, aby člověk přistrčil bůh ví kolikátou židli k pomyslnému stolu, usedla a dal se do jídla...
a pak...polosyt...těšil se na další chod...*