Občas

Občas tone v slzách
A pláč jak kamení buší do břich dveří
Vzlykající tep
Podobný rukám kubánského bubeníka
Se zařezává do záclon kouře
Krůpěje a sůl jak pírka vlaštovčina
V zachvívání mrholí
klopýtají po líčkách
jež kdosi skropil zrnky máku
tichý flažolet pláče
sklouzne pak ke kolenům
a s jemným plácnutím
se opře o rýhy v podlaze

dlouhým líným pohybem malé dlaně
si rozmaže řasenku kolem očí
a upokojí se…

Občas se zalyká smíchem
Tak že odklápí čepice kopcům
Zaklání hlavu a hledá svět mezi hlty vína
I Čas se v ten okamžik zastaví
Sedne si u cesty a opřen o šumící dub
Nastaví uši tomu halasení
Tehdy se podobá natolik malému hříběti
Že vždy čekám kdy počne ržát
A vyhazovat nohy do výše
Myslím, že i slunce je rádo
Uvyklo tomu zvuku
Konejší ji bříšky paprsků v cihloví vlasů
V písku řas, rumělce tváře…

Pak dlouhým líným pohybem malé dlaně
Mi podá láhev a procedí
Pij a mlč pane…