Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Žena "Třetí"

19. 09. 2007
3
7
1400
Autor
Fil

Žena „Třetí“

(Thajský vánek)

 

            „Dobrý den, posaďte se, prosím. Musím Vám bohužel oznámit, že první vzorek je pozitivní. Sestra Vám odebere druhý a za 4h si přijďte pro definitivní výsledek...“

Další slova už nevnímal. Vyšel ven z ordinace, kde na něj čekala známá, kterou od návratu neviděl.

„Pozitivní,“ řekl umrlčím hlasem

Objala ho: „Jdem na panáka...Měl bys mi teď vše říct. Měl by ses vypovídat...“

Přešli ulici a zakotvili v restauraci U Drápala. Objednala dvě tequily, jednu postavila před něj. Kopl ji do sebe.

„Kurva! No co už, posral jsem si to sám. Můj zkurvenej život stál stejně za hovno a vyhlídky byly ještě mizernější....Neměl jsem myslet šulínem, ale hlavou. Možná, kdybych zůstal doma, možná... kdybych se nechal vyšetřit dřív, mohlo být vše jinak...,“ rozpovídal se.

„Nastoupil jsem do letadla ve Vídni Taiwanské společnosti EVA Air a usadil se před monitor, který mě bavil po celou dobu dvanáctihodinového letu. Cílem, jak víš, byl Nový Zéland. Využil jsem možnosti zastavit se na jakoukoliv dobu v místech mezipřistání. Takzvaný stopover. Zvolil jsem Thajsko, Bankok. Přiletěl jsem brzy ráno, zrovna v době, kdy skončil přesun provozu starého letiště do nového v Kobřích močálech. Už když jsme přistávali, bylo z okýnka vidět zbrusu novou halu letiště, jejíž střecha se sbíhala do tvarů připomínající kobří hlavy. Vystoupil jsem z letištní haly a ač byl listopad a navíc asi šest hodin ráno, po těle mě přetáhl bič teplého vzduchu. V průvodci  i letištních bilbordech mě sic upozorňovali na to, abych si vzal pouze ‚legální‘ označené taxíky, ale jejich cena převyšovala třikrát sumu, kterou jsem usmlouval s mrňavým Thajcem. Nasedl jsem do klimatizovaného ilegálního taxíku a jeli jsme asi hodinu na nejvyhlášenější ulici nově přijíždějících backpackerů. Khaosanroad. Bylo úžasný vidět paláce vedle přístřešků z vlnitýho plechu, desetiproudou dálnici a džungli kolem. Za čtyři sta bahtů jsem byl v srdci samotného Bankoku a ubytoval se v backpackeru. Jmenoval se Green House. Pekelnej pokoj v pekelným prostředí. Dvě postele a na stropě větrák jak z komunistické sámošky, kterej sotva krájel ten vlhkej těžkej vzduch. Šel jsem se opláchnout do místnosti, jež byla  hajzlem i koupelnou zároveň a byla velká metr na metr. Sedl jsem si na něj a než jsem stačil cokoliv ze sebe vypustit, začal na mě padat proud vody ze sprchy nad ním. Stoupl jsem omylem nohou na šlapku pouštějící sprchu. Vrátil jem se na pokoj,  vymlátil šváby kolem postele, připnul si tělovej pás s penězma i dokladama a vyrazil do víru velkoměsta. Bylo nesnesitelný horko a hned na rohu jsem si za pakatel koupil ledovej koktejl z banánů. Listoval jsem v průvodci, četl si o místních specialitách a srkal nesmírně osvěžující koktejl.

´Nedoporučujeme konzumaci vody z pouličního prodeje, pijte pouze tekutiny z originálně uzavřených lahví....,´ četl jsem řádky v průvodci.

´No co už, žiji jednou a zkusit se má vše a ten Thajec taky žije,´ pomyslel jsem si a za pár metrů si koupil další. Na konci ulice mě ukecal místní drožkař, že mě za pět báhtů sveze po všech památkách. To jsem neodmítnul a ani jsem se nedivil, že za nějaké dvě koruny padesát mě bude vozit dvě hodiny po Bankoku. Nastoupil jsem do Tuktuku, motorizovanné tříkolky, a jeli jsme po jednotlivých památkách. Při přejezdu z královských zahrad k paláci mi řekl, že mě zaveze do jednoho obchodu a ta že musím  patnáct minut strávit nákupy. ´Aha, tady je ten háček v ceně,´povzdechl jsem si a vkročil do zlatnictví v teniskách, triku a šortkách. Ujali se mě hned tři prodavači ověšeni zlatem od hlavy až k patě, navlékali mi prsteny a řetězy celou čtvrt hodinu, než mě s díky, i když jsem si nic nekoupil, propustili. Takhle jsem si dal ještě nákup drahých látek a dřevin. Za pět hodin jsem byl splaven zpátky na pokoji a celé odpoledne proležel. K večeru se vzduch stal dýchatelnějším, i když ne o moc, a já vyrazil vstříc nočnímu Bankoku. Khaosanroad tepala snad ještě více než přes den. Po stranách zářily desítky reklamních neonů tak silně, že bylo světlo jako ve dne. Každou chvíli mi bylo něco nabízeno, od zvířat přes ženy až po smažené kobylky. Ty jsem neodmítl a vzal si ještě deset deka pražených žabiček, pár sarančat a červy jako oříšky. Žabičky byly nejchutnější. Opájel jsem se tím vším a na rohu si v pouličním baru udělaného ze starého volkswagenu koupil malý kyblík tequily sunrise. Chlapík popíjející cosi modrého mi zároveň ukázal malou kartičku zalitou v plastu a na ní nápisy: pussy banana shot show, pussy ping pong show, pussy rainbow show, pussy write letter show... a další. Chvíli jsem nevěděl co chce, ale pak mi došlo, že mě chce vzít na show napsané na kartičce. Chvíli jsem zaváhal. Hlavou mi prolítla scéna z filmu ‚Samotáři‘ o holkách v akváriích a vlastně i strach. Nastoupil jsem do tuktuku a jel směr čtvrť červených luceren. Směr Patpong. Za dvacet minut jsme byli na místě. Moc se to tu nelišilo od centra, snad jen že tu znělo víc němčiny a místo obchodů byl jeden kabaret vedle druhého a všude postávali Thajci, s mě už známými kartičkami, a lákali mě dovnitř na různá show, levné Heinekeny a bůh ví co ještě. Vešel jsem do jednoho a uvnitř bylo prázdno, jen asi pět holek tančilo u tyče. Vyšel jsem ven a prošel tak asi čtyři další. Pak si mě jeden mužík odchytl a táhl mě po schodech nahoru do nějakého vchodu se slovy, že má nej show v Bankoku.  Vpadl jsem dovnitř, prošacoval mě místní Rambo a usadil mě ke stolu. Uprostřed nevelké místnosti bylo kulaté pódium s tyčí. Objednal jsem si Heineken a příjemně naladěn po kyblíku tequily čekal, co začne. Na pódium vstoupilo několik slečen a chvíli tančilo. Mezi nimi i Třetí. Chvíli tančily a pak zůstala nahoře jen jedna. Vzala z košíku banán, oloupala ho a strčila si jej do pochvy. Podřepla, roztáhla nohy a vystřelila banán na můj stoleček. Byl jsem z toho tak konsternován, že jsem vzal banán a podaljí ho zpět. Banánová lady mě chytla za ruku s banánem, pozvedla mi ji, jako když se v boxu určuje vítěz a obecenstvo začalo mohutně tleskat.

´No, tak tady to bude opravdu zajímavý´, pomyslel jsem si. Posadil jsem se na místo a představení pokračovalo. Mezitím si přisedla z každé strany mladinká děvčata a žádala po mně nápoj a hladila mě po stehnech. Objednal jsem každé drink a sledoval, jak jeden z návštěvníků obdržel nafukovací balonek. Přišla Třetí. Malinká Thajka krev a mlíko s roztomilým úsměvem. Chvíli tančila, pak si strčila šipku mezi nohy a vystřelila ji směrem na balónek. Minula a šipka se zabodla do stěny. V baru to úžasem zašumělo. Stržen okolím jsem si ani neuvědomil, že slečny po mém boku už mě nehladí po stehnech, ale ruce jim rejdí v mém rozkroku. Třetí byla úžasná. Udělala dvě otočky kolem tyče a znovu nabila. Prásk! Balonek se rozlétl a ona sklízela ovace s kloboukem obcházejícím kolem diváků. Líbila se mi. Hodil jsem jí do klobouku sto báhtů a objednal kokakolu. Proběhlo ještě několik show a Třetí vystřídala jednu z mých společnic. Horko, alkohol, nahá těla, dráždění smyslů...to vše mě uvádělo do transu. Chvíli jsme s Třetí konverzovali, lépe řečeno se osahávali, když se pojednou omluvila, že musí na další výstup. Vyšvihla se na pódium tančila, pak si sáhla do rozkroku a začala vytahovat stužku.Nakonec vytáhla stužku sedm metrů dlouhou. Vím to přesně. Pak seskočila a já ji přitáhl k sobě. Vytáhl jsem dvě stě báhtů a zeptal se, zda si ji mohu vytáhnout sám, soukromě. Souhlasila...

Ráno jsem se vzbudil na pokoji, hlava mi třeštila a já zjistil, že si závěr noci nepamatuju, ani to, jak jsem se dostal na pokoj. V kapse jsem našel prázdnou peněženku, pas a stužku. Zarazil jsem se, ale nemohl jsem si vybavit nic. Druhý den jsem odlétal na Zéland, kde jsem strávil rok a půl a teď jsem tady. Doma,“ Tmavovlasý dokončil příběh.

„Bůh ví, co se dělo po show. Ale mám strach. Strašný strach...! Už půjdu. Díky za drink, ale teď si to musím vyžrat sám...“

Letmě políbil hostitelku a vyšel směrem zpět do nemocnice. Hostitelka nebyla schopna víc, než slova rozloučení a zírala do zdi.

„Vzíííízzz,“ ozvalo se dlouhé zapískání gum zarývajících se do asfaltu. Vyběhla spolu s dalšími hosty na ulici. Tmavovlasý ležel s hlavou rozdrcenou na vozovce pod koly autobusu. Řidič sípal a opakoval jen, že se muž podíval jen na druhou stranu a vešel do vozovky.


7 názorů

Fil
22. 09. 2007
Dát tip
uvidime, ted mam nabitej vikend-sobota oslava jara tady, nedele delam Hangi tradicni maorsky jidlo av pondeli bramborak party pro kiwiky, ale snad to nekam vecpu chvilku za Pc:-)A vsechny zhynout nenecham:-0

avox
21. 09. 2007
Dát tip
To chceš nechat zahynout ještě třicet tmavovlasých? Hm, žena coby smrtonosná zbraň... :-)) no třeba to některý i přežije... tak jo, kdy přijde čtvrtá?

tos mě uklidnil :o)

Fil
21. 09. 2007
Dát tip
budou, proc by ne?neni to roman, jsou to povidky a ja taky jsem:-)casova naslednost neni dulezita.Tmavovlasy je kazdy druhy...

avox
19. 09. 2007
Dát tip
a co těch dalších třicet? :-) */

tak to už "Čtvrtá" nebude? škoda...

Jade
19. 09. 2007
Dát tip
dobre se to cte.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru