Dnes jsem hovořila se stromem

Markéto, jedná se nepochybně o vyzrálý text. Ty víš, že se mi tvé texty líbí, i tento je pro mě "působný"(*) Přesto si však dovolím jednu poznámku. Všiml jsem si i v jiných tvých textech, že někdy až příliš inklinuješ k vytváření genitivních metafor (dvě substantiva spojená genitivní přívlastkovou vazbou). Mně genitivní metafory v zásadě nevadí samy o sobě (jak krásné a výmluvné jsou Holanovy obrazy typu "Oblak smažený na pánvi měsíce"...), ale problém u mě nastává, pokud cítím, že autor přestává být střídmý a že je báseň na genitivních metaforách víceméně vystavěná. Ono je to svůdné vytvářet genitivní metaforické zkratky, navíc – je to prostředek ozvláštnění textu, báseň se zahušťuje, prostor pro možnou interpretaci se o poznání více rozklene, ale přesto – ve chvíli, kdy se začnou genitivní metafory kupit, vzniká svým způsobem "konglomerát", a (pokud mám mluvit za sebe) začínám postrádat jazykovou a výrazovou čistotu. První dvě strofy jsou čisté, ale pak: tam dole, hluboko pod ŠKRALOUPEM NÁŘKŮ" a nedbalých VYPÍRÁNÍ SEDLIN v SPAZMU SRDCE dále pak JIZVA zapouzdřené ŽULY KOLOSEUM mutečních PÍSNÍ Tam dole, hluboko... ve VÝDUTI pramenné HOŘKOSTI TMY (tohle je dokonce dabl) zní HLAS STROMU jako SYKOT KRVE otevřených RAN (opět "dabl")... ____

Markéto, jedná se nepochybně o vyzrálý text. Ty víš, že se mi tvé texty líbí, i tento je pro mě "působný"(*) Přesto si však dovolím jednu poznámku. Všiml jsem si i v jiných tvých textech, že někdy až příliš inklinuješ k vytváření genitivních metafor (dvě substantiva spojená genitivní přívlastkovou vazbou). Mně genitivní metafory v zásadě nevadí samy o sobě (jak krásné a výmluvné jsou Holanovy obrazy typu "Oblak smažený na pánvi měsíce"...), ale problém u mě nastává, pokud cítím, že autor přestává být střídmý a že je báseň na genitivních metaforách víceméně vystavěná. Ono je to svůdné vytvářet genitivní metaforické zkratky, navíc – je to prostředek ozvláštnění textu, báseň se zahušťuje, prostor pro možnou interpretaci se o poznání více rozklene, ale přesto – ve chvíli, kdy se začnou genitivní metafory kupit, vzniká svým způsobem "konglomerát", a (pokud mám mluvit za sebe) začínám postrádat jazykovou a výrazovou čistotu. První dvě strofy jsou čisté, ale pak: tam dole, hluboko pod ŠKRALOUPEM NÁŘKŮ" a nedbalých VYPÍRÁNÍ SEDLIN v SPAZMU SRDCE dále pak JIZVA zapouzdřené ŽULY KOLOSEUM mutečních PÍSNÍ Tam dole, hluboko... ve VÝDUTI pramenné HOŘKOSTI TMY (tohle je dokonce dabl) zní HLAS STROMU jako SYKOT KRVE otevřených RAN (opět "dabl")... ____