Možná tě ráno probudí

...

*

Krásná***

jo, i odpočinek je třeba *

Chybíš...

Hezké,tip

To je krásná báseň hlavně ta první polovina od verše: co je jen v rukou tušením už se v tý básni trochu ztrácím

Co bych měl říct na báseň, která má oči a duši, která osloví a přitom se jen podívá? Nádherná***

*

děkuji za ten kompliment

tiché škrábání kafkova trápení návštěvy nejapné svou upřímností... zazdít dveře nabytého sebe(vědomí) krutost krása jemnost přesnost chtěla bych takhle psát

Text mne zaujal

jednoducho kraasa:o)*

nic nechybí , nic nepřebývá T

myslím že je to hodně slabý, o ničem, promiň

tip

Moc krásná s hlubokým výzmamem a tak hezky poskládaná*

Markétko, vím, o čem mluvíš, řekl bych, že si to uvědomuji docela často, a přesto nejsem schopen si této pomyslně naplněné náruče dost vážit. Bohužel. A děkuji ti za ten okamžik, kdy si člověk při takovýchto setkáních pod takovýmito básněmi uvědomuje, že třeba, když to bude opravdu naléhavé, neselže on sám či někdo poblíž. Takovýchto momentů zde na Písmáku není nikdy dost, naopak jsou vzácné. A toto je další tip i pro tuto báseň.

teď si nejsem jista, zda jsem poslala avi, pakliže ano, omluva za ono druhé... avi

a2a2a: "jenž zrakem hledá po obzoru co je jen v rukou tušením..." k tvé kritice jen malá asociace, která mne teď právě napadla, možná ne úplně vedle: věci, které držíme, které jsou nám přilepené takřka k tělu, jsou nám ve své podstatě nejvzdálenější a jen stěží můžeme tušit jejich smysl. Musíme se vydat napřed na dlouhou pouť...daleko za obzor, abychom se opět vrátili - již vidoucí a chápající onen ztracený smysl. (tato myšlenka se samozřejmě objevuje na mnoha místech nejrůznější mystické literatury, zejména chasidé ji přijali za svou, takže si na ni nikterak nedělám nároky, pouze prošla mou zkušeností... :-) hezký večer Armandovi i tobě, Jiří!

Armand: upřímně - teď jsi mne rozesmál, až mi slzy vyhrkly. Hezký večer.

můj šálek - T

Miroslawek: ještě štěstí, že o tom co to znamená rozhoduju já a ne ty .-) A já mám za to, že ta báseň je namnoze určena právě tobě :)

Jéé připomíná mi to dílko písničku takovou hořkosmustnou tiiip

že sám jsi sebe opustil žes jako dům v němž nikdo nespí, nebydlí Tohle jsem si letos myslel, když jsem byl hospitalizován v psychiatrické léčebně. Tip dávám.

To spíš znamená, že máš mezery ve vzdělání ;o) Ale aspoň se přiznáš. Každopádně ten obrat není moc původní, ať jsi četl nebo ne. Jinak mi to Skácelovi blízké nepřipadá, to by ses asi musel přiučit u Augustina, to je přímo symbiont ;-D

Míra: :) vidíš, přiznám se, že Skácela jsem nikdy nečetl, poprvé včera s Niki u čaje :) To cos citoval by pak ovšem mohlo znamenat, že jsme si docela blízcí. .-)

moc hezké, díky za avi, Miroslawku ... a za rodáka

a abych si i trknul... okolo kulatého stolu v domě kde nikdo nebydlí do smrti budou sedět spolu bez oken slov a bez židlí (Jan Skácel, Chyba broskví, číslo XVI)

dům, v němž nikdo nebydlí... ty moc čteš Štěpánku... a to i bez židlí ;o)

a2a2a: děkuji za tvůj obsáhlý pohled... pro mě je každopádně důležité, že tě oslovila, že se tě dotkla.

*

nie, prilis obycajne

dohajzlu s timhle...

přečetla, usmála, tipla ... ;o)

Rozumím, proč báseň zaujala a tato sama okolnost je mi sympatická, zejména proto, že mne těší, když čtenáři slyší na upřímnou niternost, a ta je zde zřetelná a je největší devízou textu. Dalším pozitivem je to, že jsi věřil dopadu svých myšlenek natolik, že jsi nepotřeboval rozmáchlých textů a přívlastků, toto je patrné zejména v druhé části. Za zajímavou považuji i kombinaci pomyslného dialogu (dotazování, spíše zpovědi) a pak monologu (rozřešení). Působí v krátkém textu dynamicky a zřetelně vymezuje smysl obou částí básně. Za nedostatek považuji zvolenou obraznost první čási básně, která pro mne vyznívá příliš obřadně a také verš - "co v rukou je jen tušením" mi přijde hodně lomcující s vžitou a myslím, že i pevnou asociací, že co jest v rukou, je jistota. Ovšem nabízí se i jiný, pozitivnější výklad, který takto zdůrazňuje naše neusále pochybování a hledání. Myslím však,že jestliže jsi už zvolil jako obraz jakéhosi pevného místa v životě dům, pak by snad i ty ruce měly mít svůj původní význam, a nebo ten únik jistoty měl být zřetelněji vyjádřen. Pro mne je však rozhodující motiv básně, její myšlení.

je moc hezká :-))) TIP Milly, díky za avi :-)))

uff, pírko s biflí na hřbetě, přesto stále hající svou lehkost. Nutno říci, velmi obstojně ;) *V

Lakrov: neztotožnitelná? Tak to gratuluju... :-)

Pro mě poněkud neztotožnitelná představa, ale uznávám, že burcující.

ještě avi :-)

když někdy......, nic- máš pravdu. :-) a já dneska nemám slova. -t- -V-

Je skvělý číst tě jako básníka, než funkcemi obdařeného Písmákem. A je to moc dobré!!*

rebe: :) je to jak říkáš... a výběr od tebe, to je pocta, kterou rád přijímám.

:-)*

rebe: potěšilo mě, žes zavítala... ale něco ti uniklo.. v té básni není nikdo třetí... dokonce ani nikdo druhý :) Dům nikdo nepřipravuje,... jen někdo se vrací domů. Ale konec konců.. ty si čtenářka a ty tomu rozumíš nejlépe .-) Witch: ty si vzácná návštěva, nečekaná... jsem rád, že básnička padla do noty.

hraješ přesně na mou strunu a máš skvěle naladěno... *!

Yeziiinka: ty lichotnice! (děkuju) A co já?! Jak dlouho mě necháš čekat na své kouzelné, opojně krásné básnění? :) všem díky za vzácnou návštěvu .-)

To musíš napsat takovou perlu, abych si milostivě uvědomila, jak málo mi Tě tu...! Velmi niterné, řekla bych. A jímavé, ač jsi o to třeba nestál. Velmi *****!

a možná ho ráno někdo probudí...

*

možná... Nádherná báseň! T******

ano*

*

To je moc krásné *