Sonet krásného podzimu

I kdyby svět pln bláznů byl

a žluč chutnala sladce

stopy deště v poušti písek smyl

a rozum skončil na oprátce

Pak stejné by to bylo jak je tomu dnes

kdy bláznem kdož je, tomu věřit nechce

a nevěří ve stáří, v čas, a v hnát co nese v hubě pes         

slyšet jsem při milování tlít, duši závistivce

Ve lži jsem žil, na pravdu budu jednou sám

ve snu jsem byl, procital jenom s tebou

vodu jsem pil abych žil a víno jenom ke mši, nelžu vám

zajídal můj hlad kostmi i rybou

A nechával tajemství být, pomlčel o tom jak voní mi zem

Kdo jara se dožije ten smí si myslet, že je zadobře s podzimem