O prasatech a lidech

   Les má stromy a sídliště zas domy. Ve stromech je smůla a v domech teplá voda, ředitelná se studenou, aby koupel byla příjemná. Oba organismy žijí prostým životem a drží si své obyvatele u sebe, aby nezběhli. Jenomže historie je plná zběhů, jakými byla i veverka Linda, kterou přejel náklaďák, a turista Pepa, který si vyšel do lesa, aby načerpal sílu, navzdory tomu, že masna v Gagarinově ulici by mu jí dodala dost za stejné peníze.

   Turista Pepa vystoupil z vlaku na zastávce Smrková u Borové, nadechl se chtivě čerstvého vzduchu a zanevřel na svůj domov. Bože! Ta nádhera, řekl si Pepa a nastoupil na zelenou turistickou značku. Kochal se lesem, vdechoval již zmíněný čerstvý vzduch a fotil pasoucí se prasata, kterým byl ukradený. Prasata odešla od cesty a Pepa alou za nima. Co dolejzá? Zeptala se bachyně Anežka kance Vladimíra. Nevím, ale už mě štve, chrochtnul Vladimír. Rozeběhl se a Pepa vzal nohy na ramena, zahodil svůj aparát a utíkal co mu síly stačily. Po chvilce ostrého běhu se Pepa ohlédl a uviděl Vladimíra, jak stojí a usmívá se, protože zahnal Pepu do močálu, kterému prasata chrochtají Polykač prasat. Jenže v prasečtině nejsou prasata prasaty, ale prasaty jsou nazýváni příslušníci lidské rasy. Pepa začal klesat a kostnatá ruka ho chlácholivě pohladila po tváři. To je konec, pomyslel si a vytáhl z batohu láhev rumu. Fmm, to je vůně, napadlo Pepu a Vladimíra. To musím ochutnat, chrochtnul si Vladimír jen tak pro sebe a zacouval do močálu, aby podal pomocný ocas bezmocnému Pepovi. Stálo je to oba spoustu sil, ale nakonec život lidský zachován a Pepa stanul rozklepanýma nohama na pevné zemi. Hned jak zamával zubaté, vzal znovu nohy na ramena, zahodil rum a byl ten tam. Osobně jsem přesvědčen, že běžel na dráhu.

   ChrChr, díky moc a Vladimír se pustil do rumu. Obsah lahve sice vytekl na zem, ale pro prase to není překážka, a tak kanec sežral vše co vonělo rumem. Ty brďo! A svině ho obklopily, aby zjistily co a jak. Nějak jich přibylo, chrochtnul si Vladimír a rozvášněn rumem pustil se do sameckého díla. Ty brďo! Chrochtaly blahem svině a začaly se těšit na selátka. A teď vám holky moje ukážu, jak přeskočím polykače prasat. Podívaly se na sebe nechápavě, ale to už se Vladimír klikatě rozbíhal a skočil přímo doprostřed močálu, kde utonul. Od těch časů je u Polykače prasat pachové varování, že alkohol způsobuje rychlou a nepříjemnou smrt.