Políbím ústa hromů, blesků

Jen se pak zase nadechnout...krááásný *

super....!* a zařazuju do klubu.

to je moje gušto... (o)

Jo,Goha jasny jsi po ctverem precteni. :o) Diky, ale zajimalo by mne, jestli se taky snazis pochopit obsah a nejen hloubat ve forme. :o)) Jinak mozna jsem se s podobnymi spojenimi mozna nekde setkal, mozna ne, stejne jako kdyz skladatel pouzije v nove skladbe E, Dis,E a nemusi to znamenat, ze slysel Beethovenovu Elisku, a jestli to pouzil uz Beethoven, neznamena to, ze to spojeni je uz zakonzervovane a nikdo je uz nemuze pouzit ani nevedome. To by skladatele uz neexistovali. Jinak fakt diky. ...a lasku bych nemel, jsem jen dunici kov...(ap. Pavel)

A jeste k tem slovnim spojenim. Nevim, ale ja jsem se s nimi nikde nesetkal.

Brooklyn: Ale setkal, ani o tom nevíš. Možná byla jen prostě podobná. Možná byla jen v podobném stylu. Ale právě přijatý styl je něco, co básníka smrtelně ohrožuje zfosilněním. Ohledně té Mirosláwkovy školy. Možná to není typické jen pro Mirosláwka, je to širší jev vyskytující se hlavně o písmáků lyrických, rýmovaných. Například předposlední sloka: Dunení kovů se promení v šepot, jenž blízký je umení, dopadem na pole mechová. Tu společnou tendenci vidím asi nejvíc v rozšiřování rozporu mezi skladbou přirozené řeči a vnucenou skladbou rýmujícího veršotepce: "dunění kovů se promění dopadem" ta nahuštěnost dějů v substantivech působí hrozbě abstraktně, tak technicky chladně. To je spojeno s neelegantním "šepot, jenž blízký je umění" (pro potřeby patřičného počtu slabik tu musíme strpět dvě naprosto nadbytečná slova: jenž, je) a vzápětí pak s lumírovskou postpozicí přívlastku "pole mechová". Tu si zase pro změnu vynutil rým. Báseň pak působí jako perfektně pracující stroj, ale je v ní něco monstrózního. Jako by ty básně nebyly zázrakem stvoření, ale umnými konstrukcemi. Nevím, jestli jsem dost jasný, ale básník musí být kouzelník, nejen kejklíř. Kejklířem je spíš kritik.

Goha: !!! (soukromé díky)

Drobná chybička: šepot, jenž blízký je umění. Tak se mi zdá, že Mirosláwek tu začíná mít svou školu. Psát umíš, to ti neberu, ale je v tom moc věcí, o kterých každý ví, že jsou součástí poezie (háv upírů, vina na míru, život skrytý v kameni). Pohybuješ se v takzvaně veřejné zóně poezie, přístupné hromadným výpravám. Co takhle nové chimérické světy za obzorem všednosti. Co takhle třináctá komnata s těmi nejšedivějšími dveřmi?

rebecco, diky. Nedrz jenom palce, a pojd ho taky prozarit:o)))))))) Goha:Diky za vecne pripominky, chybu opravim. Ty chimericke svety nejsou nelakave :o)))) Jinak ta slovni spojeni patri do celeho kontextu a maji tady svuj nenahraditelny smysl. Diky.

Jo, Goha, k te skole Miroslawka, nevim kde ji ma, ale tadyk to Miroslawkem nejak ovlivneno neni.(ten by se mozna divil , kdyby si to precetl o te skole, a asi by znova pouzil ten nevybiravy slovnik.) Cim se vlastne M. skola vyznacuje? A v cem to tu je podobne?

Krásně se to slilo a vytvořililo to celistvý obraz...:-)*

Ani nedýchám básnííííku ******* Ťíííípůjí

Páči. :)

hezký. Takový ... řekla bych... ehm, no... básnický :o))) *

Jenom bojuj - držim palce :-) Ť

moc je to, moc hezký *

tak se líbí *

snad se neschová ... TIP