Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePo dlani stéká pramínek
25. 10. 2007
5
8
1308
Autor
karmen
Po dlani stéká pramínek
ulevuje, pálí, bolí
krev co zaschla na srdci
slzy s příchutí solí
to co uzavřeno bylo,
dere se na povrch.
Emoce, sny plné vzpomínek
nekonečná bažina pocitů, chtíče, bolesti.
Po dlani stéká pramínek,
déšt omývá bolestnou ránu,
mísí se se slzami.
Kde je ten dům radosti,
kde je ten co musel mít vždy navrch?
Vzpomínáš, seděli jsme v autě,
vedle sebe,
drželi se za ruce, bylo skoro k ránu.
Po dlani stéká pramínek,
rudý
už nic nebolí.
V dešti slova zní:
Chci Tě!
Pozdě, už jen sní,
tváře promáčené solí,
dech se zpomalil.
Od někud zní:
Miluji Tě.
Na dlani pramínek zaschlé krve,
rty promodralé,
tělo promrzlé,
dech se vytratil
srdce přestalo bít.
A v dešti slova zní:
Neodcházej, miluji Tě a chtěl bych s tebou být.
8 názorů
je to zvláštní...hledám slova, nosný motiv a emoce velice silná, ale zbytečné opakování a omílání pramínku...pomalu sjíždí do kolejí klišé
líbí moc, jak do té "mystické roviny" deště, vzpomínek a bažiny pocitů jen tak vložíš kus "banální všednosti" a lidskosti jakoby (Vzpomínáš, seděli jsme v autě,
vedle sebe,
drželi se za ruce, bylo skoro k ránu.)
asi tak...
ten poslední řádek je moc hezky vyjádření (možná to je jen mou náladou), líbí se mi :)