Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZraněným
27. 10. 2007
21
17
3457
Autor
Fairiella
Pro pana Losu. Děkuji, co jste pro mě jako profesor českého jazyka i jako člověk udělal. Nezapomenu na Vás. A pro ostatní smutné lidi...
Takové šrámy
se nikdy nezacelí.
Zkaleným světlem začal procházet
bolavý stín –
že prý jsou osamělí,
kterým se z tíhy světa zachvěl ret,
ruce se třásly
nekonečným žalem,
zrcadel zlomky když je probodly,
pozdě je hledat
v srdci zesinalém,
pohansky smím se ještě pomodlit;
ne však dát život,
ten se nezacelí.
Vteřiny krutě řežou do těla.
Snad všichni bozi
na ně zapomněli.
Já ale za ně prosím anděla...
17 názorů
Delirius Tremenson
22. 05. 2012
Morricone: No... ona smrt je patetická, zvlášť někdy. A v tomhle případě byla nejen patetická, ale ten člověk byl i hrozně nešťastnej a osamělej a chvěly se mu ruce a je mi líto, jestli se za to omlouváš - tys toho člověka neznal. :)
MorriconeTheGod
01. 11. 2007
Pokud je toto dílo určeno dobrému člověku, nemohu jinak než je podpořit. *T
Vteřiny krutě řežou do těla.
Snad všichni bozi
na ně zapomněli.
Já ale za ně prosím anděla...
*
Můj Losa se jmenoval Somolík... pár z nás naučil slušně česky a všecky trošičku rusky. Byla léta padesátá... Ani můj Losa - Somolík už nežije...
beru to jako hold a vzpomínku na všechny Losy, Somolíky a ty ostatní, pro nás bezejmenné... T a DÍK