Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřeludy
03. 11. 2007
0
9
662
Autor
Neferah
Tvůj obličej ve snech, víra v lepší život,
čekajíc na zázraky, prý stačí jen chtít,
setřást pouta, ochutnat opojnou svobodu,
pojď blíž, řekni mi proč chtít něco víc...
Toužila jsem po nedosažitelném, samota pálí,
jen jednu věc, jediné slovo ještě slyšet,
chtěla jsem jen něco, co nikdy nedostanu -
můj nejkrásnější sen uzamčený vevnitř.
Tolik bolí marně doufat, čekat nesplnitelné,
hodiny snění co bude, až se nám splní přání,
krásné řeči zamilovaných, den plný úsměvů,
otevřel jsi mi oči, dovol mi udělat to samé.
Vystrašená z budoucnosti, obavy ze sebe,
co teď mohu dělat - neodcházej pryč,
nenech po sobě poušť, nenech mě samotnou,
sedíc uprostřed trosek s hořkým úsměvem.
sedíc uprostřed trosek s hořkým úsměvem.
9 názorů
...viz James Juyce, to same chtel jsem hned po precteni napsat....................
chm..i kdyzs objasnila o cem to je tak stejnak..
prestoze vim vic nez dobre jakej presne tenhle typ strachu je a co dokaze..
nebo mozna uz jen neumim byt pozorna a poradne naslouchat co ja vim..
Viz odpověď Cairo. Význam pro někoho, kdo mě nezná a neví, jak mně teď posledních pár tejdnů bylo, to nemá a ostatní... to snad chápou. Ale já neumím psát básničky tak, aby si v tom každej něco našel...:o)
Klišé na klišé? Možná to vyplývá ze situace. Ta už tu taky byla tisíckrát.:P
Ono je myšlenek víc. I když je to nepřehledný, stejně to má asi význam jen pro mě - a proto já básničky zkoušim psát. Abych se vypsala z nějaký nálady.
Snad Ti něco objasní to, že je to o strachu, abych neztratila někoho, na kom mi hodně záleží.:P
prvni co me napadlo bylo ze je to jen takovy placani
ackoli verim ze tomu predchazela bolest nebo tak nejak
ale na me to nezapusobilo..je to prilis okoukany vyjadreni nejaky deprese