Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZase já (podzimní tání)...........
15. 11. 2007
3
17
3621
Autor
Jakubisko
Člověk se občas zamyslí a něco se v něm pohne...a když nemá žádný blog kam by to vypsal, napíše to na Písmáka...koneckonců i ten je pouze skrytý deníček :)
Dnes jsem musel zavítat do knihovny. Bral jsem to pouze jako otravnou povinnost - kromě toho, že tak v poslední době beru všechny podobné cesty, tak šlo navíc o budovu v místě které neznám, a kam jsem vždy chodil pouze z povinnosti.
I přesto se mi tam nečekaně po dlouhé době dostal do ruky jeden svazek. Ač tvrdím o poezii, že je můj život, stejně ji tak povážlivě málo čtu. A možná právě tím si zdůvodňuji, že vlastně nežiju. Pak ale začnu těkat po řádcích a na mysl mi vyplyne pouze otázka, proč vlastně čtu, proč se ponořuji pod lesklé hladiny veršů, když sám můj život žádnou takovou, ani jinou hladinu nemá. Paradoxně se tak topím až po vynoření. Je to správné? Třeba mi nakonec poezie opravdu naplňuje život, ale trošku jinak, než si sám připouštím...
Jedna kamarádka mi řekla, že o sobě člověk nemá příliš přemýšlet, protože nikde nepřijde na nic dobrého. Ano, i tentokrát měla pravdu... ale přece jsem zase po dlouhé době cítil "Sebe". Otázka, jestli je ono "Já" pozitivní či negativní, je vedlejší. Co jiného mi má (ač chabě) osvětlovat ten úzký chodníček přede mnou, než právě vlastní "Já"? A jestli mne vede správnou cestou, nebo už dávno odbočilo někam do trnitých ostružin, to se teprve uvidí...
Tak jsem bloumal těmi místy která neznám, a ač jsem to nezažíval poprvé, byl to pro mne nový pocit. Či možná lépe řečeno - vzácný. Levitoval jsem deset centimetrů nad zemí, než mi zima otupila mozek. Na zastávce plné lidí jsem se pak cítil jako mezi gumovými figurkami, jen jako necitlivě vložený vypravěč do nějakého sitcomu. Ale přesto jsem zase dýchal trochu života. Vždy jsem jím totiž chtěl být.
A snad zase jednou budu...
17 názorů
V tom má určitě prsty i ten podzim :-)...Já sama většinou podobným způsobem uvažuju nebo mívám takové onaké nálady v tuhle dobu...noo a paradoxně mám podzim ráda :-))
Rozumím a jelikož jsem zrovna v jedné z těch nálad, musím dát *
hm chvile jdy citim sama sebe sou nejkrasnejsi kdyz sama sebe nekde ztratim nejak prestane vsechno fungovat
no nefim, říkala si že musim pořád něco dělat, abych neměl čas přemejšlet......:o) ale to je fuk...tahle forma, no nevim, je to dost otevřený to je fakt a právě proto se v tom necítím úplně příjemně...ale tohle jinak napsat asi nešlo :) děkuju za zastavení
to mi pripomina, ze musim ist do kniznice vratit knihy, lebo uz tri upomienky mam na stole. A este nieco mi to pripomina...
jasně že jó no...:) ale tak když mě znáš.....tak bys třeba k tomu mohla i něco dodat nééé...:)) no už mlčím
mořský koník
15. 11. 2007
takže jo :D mno fajn, já chápu teda....ale myslim že je to nuda i pro ty co mě neznaj......:D