Pět týdnů

Bude to pět nedělí, co jsme spolu seděli, vzpomínali na svou práci, na starosti, na legraci, když nám bylo patnáct let. U nohou nám ležel svět, měli jsme se spolu rádi, byli z nás dva kamarádi, teď, jak svět se otáčí, divit se už nestačím. Život nejsou jen prázdniny, každý z nás je trochu jiný, k úspěchu ti hrají tuš; pro své dílo, pro svou práci zapomínáš na legraci, zapomínáš na lásku, už se, hochu, trochu vzmuž! Drž se pevných provázků, co tě s tvojí láskou pojí, ten ji nemá, kdo se bojí, ukaž, že jsi pravý muž! Má láska se neutají, už si vrabci cvrlikají, jak v mém srdci zrají třešně a já se ptám: "Milý, chceš mě?" Stále nejde odpověď a já tady sedím teď, píšu verše pro svou lásku, odpovím si na otázku v tichu, sama, jako vždycky myslím na tě nekriticky, co je špatné na otázce? Bude to pět nedělí, co jsme spolu seděli, co se bráníš mojí lásce.

---