Srdce z hadích šupin

Hluboko v nitru mých tajných vzpomínek

hřejí se hadi co světla se bojí.

Kdo mi to kdysi dal ve vínek

tu duši co s ničím se nespokojí?

A tak ti hádci ukrytí v tmách

krvavé slzy jak rubíny roní,

krev stéká pomalu po jejich šupinách

a rubíny pod těly jim zvoní.

Truchlící hádci na dně mého srdce

chrání mě jedem zubů svých.

Zatímco já často unikla smrtce,

jich stále ubývá, strážců mých nebohých.

Propláčí oči své, zlámou si zuby,

já žiji šťastná, nic nevnímám.

Oni se ženou do záhuby

já dík jejich krvi se usmívám.

Děkuji za vaše šupiny černé

děkuji za váš jed a slzy,

za vás, za moje služebníky věrné

pomstím se vašim vrahům. Brzy.