Raison d´etre

roztoužení

nad horizontem oceánu

divoce bijící o vrcholky útesů

dvě lodě – menší v závěsu

dvě plachty, stěžně

plují něžně

sami s větrem v roztoužení

ve vlnách svého pohroužení

jen v raccích skryté úlety

spoluznění

v bouři spění

do vyčpění

velmi časné vybouření

jakoby pod hladinu

jakoby stopit

když pluješ směrem

nepochopit

v kompasu

cudnost, hřích

věřit, tápat…

tvář plachty nadouvána

do prohnutí přimhouřených očí

připoutaných

k ráhnu

zas znovu v nedohlednu

po blescích prahnu

po hromu

po řevu tsunami

tak jak je peklo v hlubinách

tak musí být bůh nad námi

a jinak nic…

rezavá kotva

s-kleslá

strachem

udivená

nad potlachem

hvězdiček

drobných rozžehnutí

slůvek vhozených

kamsi

…a plachty zase do prohnutí

do tmy nekonečna

k branám

kde hlídá sv. Petr

můj vytoužený

raison d´etre