...pro Honzu

ŠTĚSTÍ

Kde jsou ty roky, které si vzal čas?
Kam asi odnesl tvůj rozpustilý smích?
Zvonil a cinkal jako rolničky.
Ještě dnes slýchávám tě
zvonit v uších svých...

Kde je tvůj křik a něžné přitulení?
,,Maminko já chci pohádku
O Karkulce,
co oblizuje vousy
a vlka učí chodit pozpátku.“

Pak běhával jsi nahý po kuchyni,
na hlavě misku měl jsi červenou:
,,Maminko, já jsem řytíř nyní!
Mečkuji tady se šelmou!“

A ,,květináčky“ v polévce jsi nechtěl.
Když luštila jsem tuto záhadu,
květák jsi vytahoval svojí malou ručkou
a polévka ti tekla na bradu.

Byly to chvilky, co nevrátí se zpátky.
To štěstí tehdy přišlo do podnájmu k nám.
Utekl čas a ty utíkáš za ním…
Jsem přesto klidná - neutíkáš sám.

Až jednou Čas se zastaví tam u vás
a rozbalíte si své štěstí z peřinky,
poznáte také, jak strach o děti bolí…
Označte si je svými znamínky.

10.6.2006

---