Óda na Měsíc

Koulí se oblohou z věků do věků

Hledí do moří, kouká do lesů

Svítí na stráně, do roklí hlubokých

Zamává skále, toulá se po horách vysokých

Pohladí klasy v lánu obilí

Poslouchá hlasy vlků, když kvílí

Nočním tvorečkům posvítí na cestu

Pluje oblohou, neztrácí noblesu

Ochladí pustou poušť,

                         ve dne sálající

Prokoukne hustou houšť,

                         větrem vlající

Pohladí netopýří křídla bolavějící

Vdechne život vílám, toužebně plajícím

Konejší dušičku, přes den ztrápenou

Schladí tvou nožičku, dalekou cestou znavenou.