Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Tichá noc
datum / id11.12.2007 / 268112Vytisknout |
autorJinny
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno1282x
počet tipů2
v oblíbených0x
Tichá noc

Už dávno se setmělo, ale u nich jako vždycky přípravy Štědrého večera teprve vrcholily. Matka pobíhala kolem jako splašená. „Kdy že mají přijít?“ ptala se a ruce se jí rozlétly kolem těla jako ptáčci.

    „Asi za hodinu,“ zvedl otec oči od novin, jejichž stránky se otočily, aniž by se jich dotkl. Zelené oči pak obrátil k Danovi a spiklenecky na něj mrkl. Matka pak odběhla do kuchyně, kde začalo nádobí poletovat vzduchem, ale žádné z nich se nerozbilo ani nedopadlo na zem. Nesrozumitelně tam nadávala a prskala a vzdychala. Návštěva! A neohlášená. Bože dobrý.

    „Nebudu se jim líbit,“ zamumlal Dan a posadil se na pohovku vedle otce. Věděl, proč strýček a tetička přijdou, spousta zvláštních věcí v rodině se totiž děla kvůli němu.

   „Hlavně se nám tu nerozbreč,“ ušklíbla se Karla, která doteď seděla na zemi a studovala podivný rudý obraz, který namalovala ve škole. Byla starší než a Dan a silnější. Krásná ve svých čtrnácti letech a divoká, protože se často v noci vracela s kapkami krve na rtech. Dan si nebyl jistý, ale myslel si, že to je chlapecká krev, a připadalo mu to jako docela hezká smrt.

    Otec jenom něco zamumlal a obrátil se zpátky k novinám, v těch zvláštních očích a na bledých rukou mu už ale začínaly být zřetelné rudé žilky, protože měl žízeň. Karla se znovu sehnula nad tím obrazem. A Dan se zavřel ve svém pokoji, protože nerozuměl ani jednomu z nich a zase jednou si přál umřít.

     Brzy přišli hosté, strýček Ruprt a tetička Anna. Rodiče jim potřásli rukou a s Karlou se políbili na tvář. Jen u Dana se zarazili a soucitně ho pohladili po vlasech. „Zdravím, rádi tě vidíme,“ řekla vlažně Anna, vysoká bledá černovláska s vizáží čtyřicátnice. Strýček Ruprt, korektní a mrazivý, jenom přikývl.

     „Aha. No já myslel, že sem nechodíte kvůli mně,“ poznamenal Dan upřímně. Ruprt a Anna si vyměnili rozpačité pohledy. Takové divné dítě!

     Když se posadili k večeři, Danovi se znovu zvednul žaludek. Jistě, viděl to už mockrát, ale to neznamenalo, že by si na někdy zvyknul. Na pěti talířích byly kusy syrového masa, nic víc, a ve sklenicích směs zvířecí a lidské krve. Jenom na Danově talíři bylo maso připálené a ve sklenici obyčejná voda.

    „Tak?“ promluvila po chvilce zvířecího mlaskání matka. „Na čem se shodli v Konciliu?“

     To slovo Dan znal, i když přesně nevěděl, co znamená. Tetička tam pracovala, ale rodiče o tom nikdy nemluvili. Anna několikrát pohnula rty, ale vždycky ztratila odvahu. Nakonec promluvila tlumeným hlasem: „Shodli se na... jak tomu říkají… utracení.“

     Všichni pak kolektivně věnovali Danovi smutný pohled a jemu vyrostlo něco hořkého a tvrdého v krku.

    „Ubohé dítě,“ promluvila matka, „takový jepičí život.“

    „Vždyť je… úchylný… vadný,“ rozhodil Ruprt rukama. „Jakápak škoda. Ten zmetek se ti vážně nepovedl, Miriam. Ale před Konciliem nemá smysl utíkat.“

    Matka sklopila hlavu a otec ji chytil za ruku. Karla se jenom uchechtla. A tak se musel bránit Dan. Vstal a příbory třísknul o zem. „Jo, děkuju za pochopení. Možná jsem zmetek, ale ještě ne blbec.“

   „Jdi do pokoje,“ přikázal otec.

   „Přesně. Já už od vás nic nechci. Třeba se vám příště povede lepší dítě. A nelitujte mě, to já lituju vás. Přeložte si to, jak chcete, jdu spát.“

    Nechal je ohromeně zírat nad tou opovážlivostí tvora, který se v ničem nelišil od obyčejných lidských mláďat, ale vlastně jím nebyl. Dan pak prolezl střešním oknem svého pokoje a dlouho pozoroval hvězdy, dokud je nezakryly mraky a houstnoucí sníh. Přemýšlel o tom, že i smrt se přece dá porazit – tím, že ji přijmeme. Děti ve vedlejším bytě zatím sladce notovaly Tichou noc…




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

21.12.2007 12:06:27dát kritice tipNarvah
mickey: hm, já beru povíku jak ucelený útvar, ve kterém to, co je řečeno, je na děj napojeno, vše má nějaký význam, nic není navíc, nic nechybí. tahle "povídka" je však spíše jako výsek ze života. třeba upíří rodiny, to je jedno.

pro mě tomá hodnotu až teprve tehdy, když se za tím čtením začne objevovat něco, co mě osloví. v tomto textu se mi nic až na dohady o tom, proč je dan a jeho okolí takové, jaké je, nevyjevilo.

pokud to nemá pozadí, je to jen takové kličkování ve fantazii a šoupnutí to na papír, bez vážnější myšlenkové práce, bez ambicí, jestli mi rozumíš..
20.12.2007 16:14:25dát kritice tipMikey
Narvah: mrzí mě, že se tě to tak dotklo, nechtěl jsem tě nijak urazit a pokud se to stalo, tak se omlouvám. Třeba mám jen jiný názor na to, co znamená "dává smysl" a "nedává smysl". Tys napsal, že to nedává smysl, když autorka nevysvětlí Danovu divnost. Ta je ale zřejmá. Je odlišný tím, že nemá stejné vlastnosti jako jeho příbuzenstvo. A vzhledem k tomu, že funkčně je jako běžný člověk (kterým ovšem není, protože se narodil rodičům, kteří jsou jakási monstra - a je to jejich skutečný syn, ne dítě odněkud unesené či adoptované, protože to by pak nedávala smysl věta "Nechal je ohromeně zírat nad tou opovážlivostí tvora, který se v ničem nelišil od obyčejných lidských mláďat, ale vlastně jím nebyl."), pro ty své je nepřijatelný, protože je defektní a neschopný žít jejich stylem života. To je přece úplně zřejmé, ta povídka je velmi přímočará. Možná až moc (dost krátká, spíš by jí slušelo pomalejší odkrývání pozadí příběhu na větším prostoru).
20.12.2007 15:11:07dát kritice tipNarvah
mikey: jo, su strašně línej. bezva, že tu jsou tací, jako ti - mentálně pracovití, s rozvinutou imagimací, kteří jsou schopni se přímo napojit na samotného autora.. tak je to ideální..
20.12.2007 13:27:56dát kritice tipMikey
No nevím, mně to tedy smysl dává. Nikdy není na škodu, když vypravěč nechává čtenáři prostor pro vlastní fantazii. A z tohohle navíc upířina přímo čiší a Danova neupířina jako divnost (postižení) taky. To už si dokáže nedomyslet jenom skutečný lenoch :-) Co mi vadí je spousta překlepů. Číst po sobě, kontrolovat. A taky je patrná určitá těžkopádnost. Povídka není vyloženě špatná, ale na někoho, kdo napsal "Světla modrých lucerniček" či "Nestvůry na dosah", mi přijde spíš podprůměrná.
11.12.2007 17:13:29dát kritice tipNarvah
pokud nevysvětlíš onu "divnost", která je danovi přičítána jeho rodinou, nedává to smysl. stejně tak lidská a zvířecí krev, a dále když dan uvažuje o smrti ze zakrvácených rtů své sestry. dále je patrná neobratnost ve vyjadřování..
11.12.2007 14:23:47dát kritice tipIVO
Zabalena do hororového vánočního balení, skrývá povídka poselství: jsou to oni "Jiní", kteří musí zemřít. *T


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor