Zlodějky růží

Úterý 3.září 2006-pokračování-vypráví Gabča

"To bylo fakt děsivý!"otřásla se Silva při cestě do školy."Chudinky růžičky,tohle si vážně nezasloužily..."dodala jsem a při pohledu na hodinky jsem ztuhla."Je za pět minut čtyři a musíme ještě do školy na výtvarku..."řekla jsem roztřeseným hlasem."Kašli na to!Pro jednou to snad Prachovka vydrží!"odpověděla vesele Silva a už mě táhla do parku.Na houpačkách se houpaly děti a výskaly radostí.Ledový vítr mi čechral kudrnaté vlasy a příjemně mi oblizoval tvář."Ahoj,pustíš nás na chvilku?"zeptala se Silva milým hláskem chlapečka.Bez odpovědi seskočil z houpačky a rozběhl se k ostatním dětem na sklouzačku."Á,tohle mi chybělo!"rozplývala se Silva,když se začala rozhoupávat.Pomalu jsem si sedla na houpačku a pozorovala okolní dění."Júúú!"křičela Silva v náporu větru.Neodolala jsem a začala se rozhoupávat."Učitelka nás zaživa zabije."zamumlala jsem."Co?Zažije?Jo,to si piš,už vidím Prachovku jak zběsile lítá po škole a vykřikuje,ať vylezeme."zahihňala se Silva a začala zpomalovat.Všimla si mého vystrašeného výrazu."Hele,neboj,třeba řekneme,že...," hledala slova,"dělej!"vykřikla,popadla batoh a rozeběhla se směrem ke škole.Spokojeně jsem si oddechla,hodila batoh přes rameno a utíkala za kamarádkou.

V půli cesty jsme se zastavily a prudce oddechovaly."Tohle mě jednou vážně zabije."funěla Silva.Souhlasně jsem přikývla.Najednou Silva dostala záchvat smíchu.Svraštila jsem obočí."A tohle má být jako co?Další ze tvých přihlouplých výkladů o tom,jak mám krásné vlasy,jako bych strčila ruku do zásuvky?"zašklebila jsem se."Promiň,ale vypadáš vážně komicky!"řehtala se Silva."Ty radši mlč."chytla jsem jeden pramínek Silvininých kaštanově hnědých vlasů a zakroutila ho do jedné velké kudrny."My jsme teda strašidla!"vyprskli jsme s kamarádkou smíchy a padly si kolem krku.

Stály jsme před železnou bránou do školy.Podívaly jsme se na sebe."Tobě se tam snad chce?"zeptala se Silva.Zavrtěla jsem hlavou.Nastala chvíle ticha."Máš nějaký nápad jak nenápadně zmizet z prostoru vysokého napětí?"zazubila se Silva.Usilovně jsem přemýšlela."Botanika!"vykřikla jsem."Není nad nejlepší kamarádku."řekla a uznale mě poplácala po rameni.

Zkoprněle jsem si sedla na dřevěnou lavičku a zírala do jezírka."Je tu nádherně,viď?Mnohem lepší než sedět v lavici a poslouchat chemický keci."vyložila Silva.Mlčela jsem.Rybky v jezírku odplavaly a zůstala jen zelená vodní plocha,na které bruslily vodoměrky."Co je,Gabčo?"odvrátila pohled od jezírka a zahleděla se na mě."Ani nevíš,co jsme právě provedly."zabručela jsem.Pinkla jsem do jedné z vodoměrek,která okamžitě odbruslila na druhý konec jezírka."Co tím myslíš?"nechápala Silva.Obrátila jsem oči v sloup."Jsme za školou,rodiče nic neví,Prachovka zuří a my si tady klidně odpočíváme na lavičce.Stačí?" Podívala jsem se na svůj vodní odraz."Hnusíš se mi!Zmiz!"pleskla jsem po odrazu,z kterého se staly malinké vlnky."Máš naprostou pravdu,"uznala Silva,"ale co chceš teď dělat?"zeptala se opatrně.Bezvýznamně jsme pokrčila rameny."Je pravda,že se mi nechtělo do školy,stejně jako tobě,ale nikdy by mě nenapadlo,že si jen tak zmizíme.Samozřejmě mě nenapadlo ani to s těma rodičema a s učitelkou.No uznej,nebylo by lepší se zase hezky vrátit zpátky,než bude pozdě?Vyzkoušely jsme to a už víme,že to není ten nejlepší nápad,jak zmizet ze školy."vysvětlila jsem.Silva přikývla a nenápadně na mě cákla vodu."Hej!"prohlížela jsem si mokré skvrnky na mikině.Sáhla jsem rukou do vody a taky ji pocákala."Chytroušku!"škádlila mě Silva."Krtku!"oplatila jsem jí to.Navzájem jsme se do sebe pustili,až jsme byly po chvíli úplně mokré."Vypadáš jako vodník!"posmívala se mi Silva."Ty máš co říkat!"oplatila jsem jí to.Najednou jsem uslyšela nějaký zvuk."Silvi?Slyšíš to taky?"zeptala jsem se Silvy."Ty tvoje komentáře mi už lezou i ušima,to máš pravdu."zašklebila se."Né,vážně,zní to jako mobil."řekla jsem nervózně.Po delším váhání Silva sáhla do kapsy u batohu."Máš pravdu."přikývla a v ruce se jí chvěl vibrující mobil."Proč to nezvedneš?"nechápala jsem."Jseš normální?Co když je to Prachovka,nebo ještě hůř,rodiče?Umíš si představit ten bugr?"řekla vystrašená Silva."Dej to sem."vytrhla jsem mobil váhající Silvě a přiložila si ho k uchu."Haló,kdo volá?"zeptala jsem se.Po chvíli se ozvalo přerušované chraptění a něčí dech.Zbledla jsem."Prosím tě,co se děje?Kdo to je?"zeptala se zvědavě Silva."Poslouchej..."zašeptala jsem a stiskla handsfree."Opakuji,nepleťte se,do čeho nemáte,růžičky,jinak brzy zvadnete..."ozval se tajemný hlas a zasmál se hlubokým hlasem.

V ten moment jsme obě vykřikli.

"Ty pedofile!"

"Ale jakpak mě to oslovujete,růžičky?"

"Kdybych mohla prostrčit ruku tím mobilem,dala bych ti takovou ránu,že by tě ani vlastní matka nepoznala!"řvala do mobilu Silva a v obličeji byla celá rudá,sotva popadla dech.

"Jo,co si to vůbec dovolujete volat nám a ještě ke všemu nás oslovovat tak drzým výrazem,pane,"odfrkla jsem si."Takže,pro příště,nevím,kde jste sehnal toto číslo,ale ještě jednou takovýhle telefonát uslyším,nepřejte si mě.Podám si vaše vnitřnosti a zbytek hodím do výběhu vlkům.A vězte,že ti mají mnohem větší hlad než my všichni a..."

Silva už to nevydržela poslouchat a vytrhla mi mobil z ruky."...a běžte už konečně do prdele!"doplnila mě Silva a vrátila mi ho zpátky do ruky."Můžeš pokračovat.Je to na tobě."zazubila se.Šokovaně jsem přiložila telefon k uchu."Člověče,o co vám jde?Jestli si myslíte,že jste frajírek,tak se vám to povedlo!"vykřikla jsem."Však to poznáte sami.Už brzy.Potom budete mít jinné názory."odpověděl klidně hlubokým hlasem."Ale..."nestačila jsem dokončit větu,protože se na druhém konci ozvalo pípání.Zavěsil.Ztuhle jsem zaklapla mobil a podala ho stejně šokované Silvě."Co tohle mělo znamenat,vážně nevím!"vybuchla Silva."Já bych mu tu jeho drzou hubu hnedka spravila!"nadávala dál.Souhlasně jsem přitakala."Drzoun jeden,měl by si ty svý slova hlídat na řetězu,než je vypustí z té své nevymáchané huby!"pokračovala."Víš co ještě řekl?"ozvala jsem se tichým hlasem."Řekl,že něco poznáme sami.Už brzo.A že pak budeme mít jinné názory." Vyděšeně jsem se podívala na Silvu."Na tom něco bude."

(pokračování příště)