Otrávená

Malé srdce perníkové visíc jenom na stužce na krku jsem nosívala, dneska prsten v podušce, řetízek a náušnice jasem pálí do očí, lásku platí kusem zlata, nadává a poroučí. Teďka znovu po letech zpátky se zas podívám, krásu vidím na dětech, snad v nich lásku uhlídám. Tvrdé srdce perníkové vidím stále ve dlani, že je láskou otrávené, to mi hrůzu nahání. Je to kruté, že čas mění velké mince na drobné, vlastní muž se věkem změní, s láskou je to podobné. Dokáže se usmívat, lháti všem, jak má mě rád, ústa moje maže medem, do srdce mi rve šíp s jedem.

---