Okno mé lásky

Pozdravit chci kamaráda – tebe vždycky vidím ráda, necháš mě však čekat venku, pak dáš malou navštívenku a svoji dlaň do mojí; duše se mi zahojí aspoň na tu malou chvíli, kdy jsem s tebou, drahý, milý, duše má se nesplete, přitáhneš jak magnetem moje srdce ke své hrudi; zklamání tě ještě studí, tak nechceš mařit se mnou čas, zahřeje tě láska v nás, až odhodíš bídný strach a překročíš dveří práh. Teď mě necháš v mrazu stát, vím, máš stále jinou rád, snad se dočkám vzácné chvíle, kdy dáš s očí tmavé brýle, přineseš mi kytku kvítí, zatím ti však z očí svítí místo lásky, místo díku velká tečka z vykřičníku. Otáčím se, vracím zpátky, chvilka s tebou jak sen krátký v očích se mi odráží, smutně kráčím k nádraží; z vlaku nebo z autobusu pošlu jenom letmou pusu, nenaříkám, nevzlykám, teď se štěstím zalykám, otáčím za tebou záda, mám tě přece strašně ráda; čas utíká, musím jíti, okno tvé jak maják svítí do zad, do tmy, do řeky, miluji tě navěky, stále tě v svém srdci mám, až zas půjdu okolo, na tvé okno zaklepám.

---