Chvilka bez tebe...

Chvilka bez tebe…

Jdu spát, spíš se o to pokusit,

   najednou je hezčí žít,

      zamilovaně hledět a snít…

 …běží mi hlavou věcí spousta,

        je toho k prožívání moc naráz,

     chtěla bych posunout i čas,

těžko říci jak se to tak stane,

   že potkají se dvě duše nenadále

                          a jiskra přeskočí

                jen pohledem z očí do očí…

 …a pak se nemůžou od sebe odloučit,

           najednou toho stihnout chtějí víc a víc…

      …myslíc na polibky a objetí,

              na dychtící neukojitelná těla v souznění,

                                               což je až k zbláznění…

Zkusím usnout a nechám si zdát,

        že probudím se ve tvém náručí,

               zatím se jen s kočkou pomazlím

                                   a o objetí s tebou sním…

Miluji tě až moc…

 …probudil jsi ve mně něco…

        …v co doufat se ani nedalo,

           ani v nejzazším zákoutí mé duše,

       ani nevím, jak se to stalo,

            snad souhra náhod, to je málo…

City, jež jsem chtěla na dno zakopat,

       nikdy je snad nechtíc vydolovat,

           pohřbít duši trpící,

              neočekávat smích na líci,

                 tiše si jen plout životem,

                    jen snít o mnohém,

                      a nedoufat že bude lépe…

 A najednou, snad ani nevím,

        co s tím si počít si mám,

   svět mnohem krásnější se zdá

       a vše kolem, nic neuvadá

           zdá se moc věcí jednoduššími,

             i ty co dříve složitými byly,

  když člověk pozná pravou lásku,

                    i když visí jen na vlásku…

Co si budeme namlouvat,

        nám už není o čem lhát,

            vznášíme se nad světem

                           užíváme si s přehledem…

…a doufáme jen v skrytu duše,

      že náš kouzelný sen naplní se,

             a milovat se budeme a toužit po sobě,

                       jak od prvého okamžiku

    a nechtíc se probudit,

jen v objetí spočinout,

      na bárce lásky na nekonečném moři plout,

               jen počítat s přístavy,

                           nutnými k přežití,

však občasné překážky,

               je jen posílí,

                       nejdůležitější je,

                            že mají jeden druhého,

jako dvě hvězdy na noční obloze…

    …svítí si vedle sebe a nemají úniku,

                                          je jim to dáno,

                  čekat spolu na každé nové ráno

       a doufat že jedna nepohasne

            a užívat si to krásné…

              …krásné, neuvěřitelné až moc,

                            jaká slast je žít pro radost…