Něžný anděl

Víla, anděl, spása mojí hríšné duše,
přišel o křídla jednoduše
a nemůže nahoru opět vzlétnout.
Měl rád velmi krásné růže,
a tak se vtělil do lidské kůže
a jeho dětská nevinnost může náhle vzplanout.

Dlouhé, vlnivé, plavé vlasy,
nad očima dlouhé řasy
a na tváři úsměv nevinný.
Jeho tělo bylo něžné krásy,
nehodilo se do armády spásy
a stěžoval ji pocit neklidný.

"Chci se vrátit domů zpět,
tohle je mi cizí svět
a nevím, co mě tu vůbec čeká."
"Seženu ti křídla a to hned,
abys mohla domů odletět.
Síla lásky, jako tebe, i mě dosti leká."

Dost rychle se změnila moje duše,
anděl odletěl domů jednoduše
a mezi námi vznikl vztah opojný.
Kde jsou ty krásné rudé´růže,
co mi po nich naskakuje husí kůže?
Setkání s ním, na mě zanechalo pocit příjemný.