Tajemství Mendriku

Na skříni se zvolna zvedá prach,
to čelistmi zavrzal zdejšího pána brach
taky si chtěl skočit s přítelem na Mendrik.
Jak naše dvojice přešla knajpy práh,
jeden ze zdejších lidí psa za obojek neutáh,
"Mistr" si objednal jeden drink.

"Nejlepjší místo na oddych je hospoda,
se mnou tu sedí tahle vožralá obluda,
která se zove "Mistr Fisch"."
Panuje tu skvělá pohoda,
kde soused většinou neotravuje souseda,
s poznámkou na hokej tu nikoho neurazíš.

"Všude tu sedí štamgastů dav,
houf nakyslejch tupejch hlav
stočených na svítící obrazovku.
Přišlo sem pár kůzlat a pár tlustejch krav,
když odešly, nestály nikomu ani za pozdrav,
ty mladý slečny zdrhly, jak zřely létající lebku".

Levitující lebka nad stoly
divný chrchle blábolí,
odhání všehovšudy cizince.
Lid se ale s realitou brzy spokojí
a život se vrátí zpět do starých kolejí
a přivítá zas zdejší našince.

A Morte pivo brčkem pije,
semtam někdy trochu blije,
ale není vůbec z čeho.
Venku do oken liják prudce bije,
na Mendriku to opět jenom znovu žije,
střeží dál tajemství neobyčejného.