Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Necromancer

26. 12. 2007
3
6
1903

Vážení, prosím čtěte to pozorně.

Všichni mě už varovali
před dvanáctou hodinou.
Neustále se strachovali
před mou láskou jedinou.

Před spaním ho často slyším,
jeho tichý melodický hlas.
Láskou, touhou moje srdce buší,
chtěla bych ho spatřit zas.

Hubený sotva kost a kůže,
v hrdle jeho smutek zní.
Mohla bych si ho vzíti za muže,
toť mé přání poslední.

Všichni tvrdí, že jsem divná,
někteří mě chtějí mučit, upálit.
Jaká jsem, jen on vnímá,
ostatní lid bojí se k tomu vyjádřit.

Dneska přišla ta pravá chvíle,
Zrovna zvony bijí v kostele.
Na náhrobcích oddala jsem se plně jeho síle,
které nám sloužily jako postele.

Pomalu dosáhla jsem kýženého vrcholu,
avšak s prvním svitem se změnil v prach.
Stála jsem mlčky v slzách u hrobu,
zatímco jeho mírná duše bloudí v temnotách.

Možná jsem šílená. Nekrofilka.
Chvíli počkám, neboť nevím jak dál.
Jednou si pro mě taky příjde chvilka
a mezi své přátele srdečně mě přivítá.


6 názorů

Jo, Dickensovi taky, nechci to se vymlouvat, taky šlo hlavně o příběh, ale na to ostatní sral. Já občas taky ze svého repertoáru stáhnu, zkusím předělat, ale stejně z toho vzejde zcela něco jiného, podařenějšího.

Taky patříš k mé hrobařské branži? Mrtvoly ti aspoň neotravujou život, jen ve vzpomínkách. Jsem divný? Každý jsme trochu divní. Těch normálních je třeba se bát.

martinez
26. 12. 2007
Dát tip
my vážení už sme to pozorně četli přece... co furt kejklíš s těma nickama? :o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru