Dítě Zimy

Ty Zimo!
Jsi matkou co jen další Zimu rodí
byť Jarem zvem tvé usměvavé dítě
se sněhu mateřským znamením
Jak pohrává si se hříšnými svody
a v lásky jemné polapit zná sítě,
až truchlivec přestává být lhostejným

Jak zraje v krásku svůdných boků
s nástupem veder zná se práva svého,
tak v Léto změní se pro dožínek slávu
K své dospělosti velí do útoku
by síly a vzhledu došlo vysněného
což uniká, zdá se, veselému davu

Pod maskou, co brává na Podzim
a pláštěm deště cudně zahaleno
v závoji mlh vlajících při potoku,
tvář kryje jak zádumčivý mim
Pro nové zas přichází si jméno,
královny, co ortel vyřkne roku

V Zimu dospělo, dítě počaté Mrazem,
žezlem vládne z ledu křišťálového,
tak bylo a má být po všechny věky
Života věčného to předobrazem
jak Bůh vložil do záměru svého
Jen nostalgik reptá prostořeký

---